006-091 VALAŠSKÉ MUZEUM V PŘÍRODĚ VI 

Před padesáti lety byly v malém beskydském městečku Rožnově pod Radhoštěm položeny základy k prvnímu skanzenu v Československu. Jeho zakladatelé, bratři Jaroňkové, se pro tuto myšlenku nadchli po Národopisné výstavě českoslovanské, která se konala roku 1895 v Praze a po návštěvě Aloise Jaroňka ve švédském skansenu. Od myšlenky k činu však vedla strastiplná anabáze, kterou Jaroňkové s obdivuhodnou trpělivostí překonávali, majíce na zřeteli, že "...uplyne jen málo let a budoucnost bude odkázána na Valašské muzeum v přírodě, bude-li chtíti poznati původní bydliště valašská...". 

Po půl století se tato slova svrchovaně naplnila a na tři sta tisíc návštěvníků každoroční sezóny jejich kulturní čin náležitě obdivuje. Oceňuje jej i socialistický stát, pod jehož péčí se muzeum neustále rozšiřuje. 

V roce 1958 došlo k významnému rozhodnutí započít i se záchranou vesnické lidové architektury a vedle dosavadní Jaroňkovy městské části muzea začít budovat Valašskou dědinu. Proto od roku 1963 vyrůstá na jižní stráni nad městem druhá část Valašského muzea v přírodě, do níž bylo převezeno již na šedesát objektů lidové architektury, které byly vybaveny původním zařízením a značná část je již přístupna veřejnosti. 

Je zde postaven typický "valašský shluk" s chalupami z Lužné, Štundlova a z Horní Bečvy (na snímku č. 2) najdeme v nich expozici příštipkáře, "miškáře" (zvěrokleštiče) dále formanskou chalupu s jizbou a sedlářskou dílnou (na snímcích č. 3, 4 a 5), fojtství z Lidečka, ve kterém je instalována ukázka školní třídy z doby okolo roku 1848, kovárnu z Lutoniny a jiné. 

Partyzánská chalupa z Prlova nás přivádí do novodobější historie o statečném postoji valašského člověka ve druhé světové válce, a řada dalších památek nám přibližuje nelehký úděl života na Valašsku. Rámcové libreto konečné podoby muzea počítá ještě s další výstavbou. Přibude oblast těšínské vesnice, architektura z Moravsko-slovenských Kopanic a Mlýnská dolina s technickými stavbami na vodní pohon. Muzeum se bude prostírat na ploše 80 ha a bude bezesporu patřit k největším toho druhu v Evropě. 

Některé budou oživovány ukázkami původního života a hospodaření. Již dnes je tu zřízeno salašnické hospodářství se stádem oveček, děti ze školních výprav mají příležitost si zaskotačit na "valašských pasínkách" a všem ostatním návštěvníkům zavane od chalup kouzlo starého domova, které nezevšední ani v dnešním moderním světě. 

K obrázkům (foto Antonín Knedla): 

1. Pohled na památný Radhošť, jehož mohutný zalesněný hřeben se vypíná až do výše 1130 metrů. Pod jeho úbočím leží Rožnov s Valašským muzeem v přírodě. 

2. Ve valašské dědině, o kterou se muzeum od roku 1963 rozšiřuje, je vše přesně tak, jak na Valašsku bývalo. Po různu rozhozené chalupy a u nich zahrádky. 

3. Chalupa valašského formana. Po pravé straně jednoduchá zvonička, jejíž zvonek ohlašoval ráno, poledne a večerní klekání, i vyprovázel obyvatele obce na jejich poslední cestě. 

4. Jizba ve formanské chalupě. V rohu mohutná pec, kde se vařilo a peklo. Nahoře na peci (na obrázku v pravém horním rohu) nejčastěji spávaly děti. 

5. Sedlářská dílna. Vzadu v rohu visí sedlářské výrobky, postroje pro koňské potahy a jezdecké sedlo. U okna visí na řemeni zvonek, který se věšel na koně při zimní sanici. 

6. Jizba miškáře - zvěrokleštiče. Na stole vpravo leží brašna, ve které miškář nosil své nástroje. V levém rohu je zajímavá původní valašská pec. 

7. Fojtství přenesené do Valašského muzea z Lidečka. Je také dřevěné, jako bývaly všechny valašské chalupy. Uvnitř je jedna místnost upravená jako školní učebna z doby kolem roku 1848.