006-085 BABIČČINO ÚDOLÍ IV - ČSR Jsou u nás místa, která obdivujeme pro přírodní krásy, a zas jiná, jimiž procházíme v pohnutí a s úctou k těm, kdož tudy šli a žili před námi. V Babiččině údolí prožíváme i radost z půvabů milé krajiny i hluboké dojetí při vzpomínkách na největší ženu našeho národa, která v zdejším kraji prožila několik let svého dětství a která právě zde, v prostinkém zákoutí podkrkonošského kraje našla inspiraci k svému nejkrásnějšímu literárnímu dílu, k Babičce. Dnes už víme, že dětství Barbory Panklové, pozdější Boženy Němcové, nebylo zdaleka tak šťastné, jak je prožívá Barunka v Babičce, že mnohé bylo tenkrát jinak, jenom údolí, vinoucí se podél toku Úpy mezi Českou Skalicí a Ratibořicemi, se v celku nezměnilo. Je tu zámeček, v němž bývala paní kněžna s komtesou Hortensií, mlýn, kde pan otec škádlíval Barunku rázovitými průpovídkami, splav, u jehož prostinkého předchůdce zpívala ubohá Viktorka své tklivé ukolébavky. A s opravdovým pohnutím vstupujeme do skromných světniček Starého bělidla, do nichž umístila Božena Němcová domov svého vysněného dětství. Ve skutečnosti je prožila v nedalekém dvoře, ale Staré bělidlo přec jen posvětila svou přítomností, třeba to bylo až v době, kdy už měla kus těžkého života za sebou. Vzpomínala na těch několik pokojných dnů slovy: "Utekla jsem do toho osamělého stavení v malém údolíčku, k nohám milé babičky, a když jsem v duchu slyšela její moudrá slova, její písně, pohádky, když tu přede mnou stál její milý obraz, měla jsem za to, že jsem děvče; běhala jsem s veselou myslí po lukách, lese a háji, navštívila jsem ty upřímné duše všecky a zapomněla při nich na ostatní svět se všemi jeho trampotami." - Žel bohu, tak poklidných dnů bylo v životě Boženy Němcové jen velmi málo. Není snadné oddávat se při návštěvě Babiččina údolí jen přírodním půvabům tohoto utěšeného zákoutí a pečlivě upraveným Ratibořicím, plným láskyplně uchovaných památek na Boženu Němcovou. Je tu milo, ale stále nás provázejí i myšlenky na trpký osud nevšedně nadané umělkyně, která přes všechnu tíhu vlastního života, přes neporozumění a zlobu, která stíhala její činy umělecké a názory sociální a politické, dokázala vytvořit hluboce lidské dílo, po němž bylo tak něžně nazváno údolí jejího mládí - na údolí Babiččino. K obrázkům (foto H. Bauer): 1. Ratibořický mlýn, kam děti Proškových s babičkou rády chodívaly a často si tu s mlynářových Mančinkou hrávaly na schovávanou. 2. Část mlýnice, která se postupně vybavuje tehdejším mlecím zařízením, jež bývalo téměř celé ze dřeva. 3. Světnička v obydlí mlynářových rodiny. Nechybí tu ani kolovrat, protože tenkrát se i ve mlýně předl len. 4. Ratibořický zámek, sídlo paní kněžny, kterou tu navštívila babička i s dětmi. Kněžna Kateřina Zaháňská dala upravit původní barokový zámeček na empirové letní sídlo. Dnes je v přízemí zámku expozice věnovaná knize Babička. 5. Zámecká jídelna. Snad právě zde si Božena Němcová představovala setkání Babičky a dětí s paní kněžnou a komtesou Hortensií. 6. Hudební salónek je vybaven většinou starobylými hudebními nástroji, jaké tu zaznívaly v době letních pobytů paní kněžny. 7. Sál tří císařů, pojmenovaný na paměť setkání ruského cara Alexandra I. a pruského krále Bedřicha Viléma s rakouským kancléřem Metternichem, k poradě o tažení proti Napoleonovi.
|