006-084 BABIČČINO ÚDOLÍ III - ČSR 

Při čtení "Babičky", jedné z našich nejkrásnějších knih, si každý čtenář udělá svou vlastní představu o údolí, kde stálo Staré bělidlo, o potoce, na kterém klepal mlýn, o splavu, u kterého za večerů zpívala své smutné ukolébavky nebohá Viktorka. A snad každý, kdo poprvé navštíví ten překrásný kout naší země, je mile překvapen, když pozná, že údolí, pojmenované Babiččiným, je skutečně tak půvabné, jak je Božena Němcová ve své překrásné knize vypodobnila. 

Babiččino údolí se vine podél dolního toku řeky Úpy od České Skalice směrem k Havlovicům. Kdysi už za pradávna, kdy celé zdejší okolí pokrývaly husté lesy, vedla tudy obchodní stezka z Čech do sousedního Polska, protože podél řeky byla prostupnější místa. Zalidňování zdejšího kraje postupovalo jen velmi zvolna, protože kamenitá půda dávala jen chudou obživu, a zůstal by dlouho nepovšimnutý, nebýt uměleckého díla Boženy Němcové. Dnes se díváme na údolí podél Úpy jejíma očima a nacházíme tu vše. co jsme poznali při čtení Babičky. Je tu i její pomník, na kterém sochař Oto Gutfreund zachytil Babičku i s dětmi na cestě do ratibořického zámečku, kam šli navštívit paní kněžnu a komtesu Hortensii. K zámečku se jde přírodním parkem, který se od těch dob mnoho nezměnil, jen stromy povyrostly. I v zámku je mnohé jak bývalo, když nadutý lokaj vedl babičku s dětmi ke kněžně Zaháňské. 

Je u nás málo míst, kde by zůstalo zachováno tolik původních zajímavostí a krás, jak je čtenář poznal z literárního díla. Právem proto bylo Babiččino údolí prohlášeno za přírodní rezervaci. 

K obrázkům (foto H. Bauer): 

1. Panský hostinec, kde se kdysi scházívala zámecká a městská honorace. Dnes tu nacházejí občerstvení tisíce návštěvníků Babiččina údolí. 

2. Cesta k Starému bělidlu, po které kdysi vodívala babička Barunku a její sourozence na procházku. 

3. Sousoší babičky s dětmi od sochaře Oto Gutfreunda. Jistě je všechny poznáte: Jeník, Adélka, Vilém a nejstarší z nich Barunka. A nechybí ani Proškových psi, Sultán a Tyrl. 

4. Staré bělidlo, roubená chaloupka krytá šindelem, do kterého Božena Němcová umístila děj své nejkrásnější knihy. 

5. Viktorčin splav. Jeho předchůdce, u kterého nebohá Viktorka zpívala za noci své smutné ukolébavky, býval dřevěný. 

6. Přírodní divadlo. Babiččino údolí leží v kraji nadšených divadelních ochotníků, kteří si tu, v malebném a tichém údolí vybudovali vlastní scénu. Konají se tu každoročně slavnosti lidových písní a tanců. 

7. Rýzmburský altán, do kterého Božena Němcová umístila setkání babičky a dětí s paní kněžnou. Uprostřed altánu je část kmene mohutné jedle, připomínající pověst o silném Ctiborovi.