006-073 OLOMOUC - Historické památky 

Stará část Olomouce představuje po Praze největší celek, který si po staletí udržel mnoho z původního rázu. V historickém jádru Olomouce se až podnes zachovaly nejen půdorysy náměstí, trasy ulic a křivolakých uliček, ale též mnoho starobylých budov a vzácných uměleckých hodnot. 

Olomoucký kopec byl osídlen pravděpodobně už dávno před tisíci lety. Na místě dnešního Klášterního Hradiska stával staroslovanský hrad a na dómském náměstí údělný hrad Přemyslovců. Na východní straně hradu vyrostlo postupem času rozsáhlé podhradí. 

U dnešní Olomouce býval nejbezpečnější brod na celém středním toku řeky Moravy; proto tudy vedlo už od pradávna několik obchodních stezek a cest, z nichž nejdůležitější spojovala Čechy s polským Krakovem a Kyjevskou Rusí. Tyto cesty daly vznik tržní osadě, která se postupem krátké doby stala významným střediskem obchodu a řemesel. Už r. 1261 Přemysl Otakar I. dovolil, aby si Olomoučtí vybudovali obecní dům a r. 1378 dostalo město privilegium k výstavbě radnice. Ta rostla postupně, až r. 1607 její výstavba vrcholí 75 m vysokou věží; na svou dobu honosnou radnicí se olomoučtí měšťané snažili vyrovnat místním církevním stavbám. Olomouc byla totiž už od roku 1063 sídlem biskupů a později arcibiskupů a velký počet nádherných chrámů vtiskoval Olomouci specifický ráz. 

Později vzhled města ovlivnily i stavby vojenské, když Marie Terezie rozhodla, aby Olomouc byla obklopena hradbami a proměněna v pevnost na ochranu Vídně proti Prušákům. Fortifikační krunýř a zavodňovací příkopy dlouho bránily rozvoji Olomouce a teprve koncem 19. století, kdy i Vídeň musila uznat nesmyslnost olomouckého opevnění, mohla se konečně výstavba města rozběhnout do šířky. 

Největší stavební rozvoj Olomouce nastal však až po druhé světové válce a trvá dodnes. Rostou moderní a účelně vybavené obytné čtvrti, modernizují se místní průmyslové objekty, ale vedoucí činitelé města pamatují při tom i na zachování historických památek, na které je Olomouc tak bohatá. 

Mladá Olomouc svítí novotou, historické části města dýchají pečlivě udržovanou starobylostí. Olomouc je městem kontrastů a jistě i proto ji vyhledává a obdivuje tolik návštěvníků našich i zahraničních. 

K obrázkům: 

1. Pohled z ochozu radnice na severovýchodní historickou část Olomouce. Po pravé straně věže kostela Panny Marie Sněžné, který byl vybudován v letech 1712 až 1719 pro řád jezuitů. 

2. Interiér kostela P. M. Sněžné; honosná barokní výzdoba měla svou nádherou pomáhat jezuitům v protireformační činnosti. 

3. Dominantu Olomouce tvoří zelené kopule kostela sv. Michala, nejkrásnější barokní památky města. 

4. Kostel sv. Michala je dílem italského architekta Giovaniho Pietra Tencaly, z let 1676 až 1703. Interiér kostela působí svou vznosnou a výtvarně jednotnou harmonií. 

5. Zpěvácký kůr a varhany v kostele sv. Michala jsou typickou ukázkou barokního umění. 

6. Interiér kostela sv. Mořice; monumentální gotická stavba, která postupně vznikala od počátku 15. až do poloviny 16. století. Největší pozoruhodností chrámu jsou ohromné barokní varhany, které vytvořil v polovině 18. století vratislavský varhanář Michal Engler. 

7. Varhany v kostele sv. Mořice byly v letech 1959 - 61 miliónovým nákladem ze státních prostředků nově upraveny a mají dnes přes 10.000 píšťal; nejdelší měří skoro 12 metrů, nejkratší 5 centimetrů. V kostele sv. Mořice se pořádají varhanní a sborové koncerty.