006-068 BABIČČINO ÚDOLÍ II 

V naší vlasti jsou místa, která obdivujeme pro přírodní krásy, a zas jiná, jimiž procházíme s pohnutím a úctou k těm, kdo tudy šli a žili před námi. V Babiččině údolí prožíváme i radost z půvabů milé krajiny i hluboké dojetí při vzpomínkách na největší ženu našeho národa, která v zdejším okolí prožila několik let svého dětství a která právě zde, v prostinkém zákoutí podkrkonošského kraje našla inspiraci k svému nejkrásnějšímu literárnímu dílu, k Babičce. 

Dnes už víme, že dětství Barborky Pánkové, pozdější Boženy Němcové, nebylo daleko tak šťastné, jak je prožívá Barunka v Babičce, že mnohé bylo tenkrát jinak - jen údolí, vinoucí se podél dolního toku Úpy mezi Českou Skalicí a Ratibořicemi se v celku nezměnilo. Je tu ratibořický zámeček, kde bývala paní kněžna s komtesou Hortensií, mlýn, kde pan otec škádlíval Barunku a její sourozence rázovitými průpovídkami, splav, u jehož prostinkého předchůdce zpívala nebohá Viktorka své tklivé ukolébavky, a s opravdovým pohnutím vstupujeme do skromných světniček Starého bělidla, do nichž umístiia Božena Němcová domov svého vysněného dětství. Ve skutečnosti je prožila v nedalekém dvoře, ale Staré bělidlo přec jen posvětila svou přítomností, třeba to bylo až v době, kdy už měla kus těžkého života za sebou. Vzpomínala na těch několik pokojných dnů slovy: "Utekla jsem do toho osamělého stavení v malém údolíčku, k nohám milé babičky, a když jsem slyšela její rozumná slova, její písně a pohádky, když tu přede mnou stál její milý obraz, měla jsem za to, že jsem děvče, běhala jsem veselou myslí po lukách, lese a háji, navštívila ty upřímné duše všecky a zapomněla při nich na všecek ostatní svět, se všemi jeho trampotami." Žel bohu, tak radostných dnů bylo v životě Boženy Němcové tak málo. 

Není snadné oddávat se při návštěvě Babiččina údolí jen přírodním půvabům tohoto utěšeného zákoutí. Je tu milo, ale stále a všady nás provázejí i vzpomínky na nevšedně nadanou umělkyni, která přes všechnu tíhu vlastního života, přes neporozumění a zlobu, která stíhala její názory a činy politické a sociální, dokázala vytvořit hluboce lidské a humánní dílo, po němž bylo tak něžně nazváno toto údolí - Babiččino. 

K obrázkům (foto Horst Bauer): 

1. Ratibořický mlýn po obnově opět "klape". Původní mlýn postavil roku 1773 Antonín Ludr, otec Mančinky, mlynář v Ratibořicích. 

2. Jizba "pana otce" v ratibořickém mlýně, upravená podle popisu v Babičce. 

3. Mlýnice je zas vybavena starobylým mlýnským zařízením, jak bývalo v dobách, kdy babička chodila s dětmi na návštěvu do mlýna. 

4. Panský hostinec, kde dnes hledá občerstvení tisíce návštěvníků Babiččina údolí. 

5. Staré bělidlo, do nějž umístila Božena Němcová svůj vysněný domov a hlavní děj Babičky. 

6. Zámecká jídelna v ratibořickém zámečku, kde babička navštívila i s dětmi paní kněžnu. 

7. Pomník babičky s dětmi, který vytvořil roku 1922 sochař Otto Gutfreund.