006-039 ROŽNOV POD RADHOŠTĚM 

Turistickou branou Beskyd a kulturním srdcem Valašska vždy byl a stále zůstává Rožnov. Má slavnou a prastarou historii; Valaši nebývali jen ovčáky, ale též nebojácnými strážci Beskyd, jimiž se tak často na Moravu prodírali Tataři, Turci, Uhři a jiní nájezdníci. Tenkrát jen část obyvatel Valašska žila v osadách a víc jich bylo roztroušeno po horách, kde si na vymýceném kusu lesa sroubili stavení a zbytek paseky obdělávali. Podnes se v Beskydech říká rodinám, žijícím na těchto samotách, pasekáři. 

Všechno tu bývalo od dřeva; stavení, nářadí i misky na jídlo, kterého bývalo jen poskrovnu. Kamenitá políčka svažitých pasek mnoho nedala a záchranou býval "dřevěný chléb". Dělaly se šindele, březová košťata, vařečky, hračky pro děti, i jednoduché vozíky, na kterých se dřevěný tovar vozil do světa. 

Chudí bývali Valaši, ale hrdí a nebojácní. Právě Rožnovští stávali v čele rebelií, když tehdejší feudální páni příliš nemilosrdně vymáhali daně, nebo bránili českému jazyku. 

Rožnov sám byl dlouho osadou nevelkou a nebohatou; jeho obyvatelé hledali živobytí na chudých polích, v okolních lesích a za tkalcovskými stavy. Plátno, které mělo dobrou pověst, rozváželi většinou po světě. Byli to vždy lidé pracovití a dbalí své valašské cti a tradice. Právě na Rožnovsku se nejvěrněji udržovaly valašské zvyky, kroje, tance a písně. 

Když se rozpadla habsburská monarchie a zhasla moc feudálních pánů, žilo se i na Valašsku o něco líp a také Rožnov se počal měnit. Ale ještě začátkem našeho století měla pravdu lidová píseň o Rožnovu jako o "dřevěném městečku". Ale pak počal Rožnov rychle odkládat svůj dřevěný kabát a měl dokonce oprávněnou naději stát se lázeňským městem; zdravé ovzduší, klid a valašská žinčice byly velmi účinnými léky. A dokonce vyvstalo nebezpečí, že původní valašské dřevěné chalupy zmizí nejen z Rožnova, ale i z okolních obcí a pasekářských samot. 

Tenkrát přišli bratři Jaroňkové, výtvarní umělci, kteří ve svých dílech zachytili mnoho krás Valašska, s moudrým nápadem: zřídit po vzoru švédského Skansenu Valašské museum v přírodě, do kterého by se přenesly zachovalé původní valašské stavby a v nich se zařídilo vše tak, jak na Valachách bývalo. Obětavostí Rožnovských stala se krásná myšlenka skutkem; zatím co se Rožnov sám mění ve výstavné průmyslové město, v lázeňském parku na Hájnici a na blízké Stráni se soustřeďují nejvzácnější stavby Valašska. Za čtyřicet let trvání tohoto jedinečného muzea je tu již přes 30 objektů, které tvoří jakousi obec, na jejíž návsi se každoročně konají velké národopisné slavnosti s hudbou, zpěvem a tancem, na kterých se scházejí všichni přátelé Valašska. 

Ale v muzeu samém je živo téměř po celý rok. V posledních létech sem přichází ročně přes sto tisíc návštěvníků. Patří tedy rožnovské originální muzeum mezi naše nejnavštěvovanější kulturní památky. 

K obrázkům: 

1. Rožnovské náměstí; v popředí roubená chalupa "Žingorova". 

2. Vstupní brána do Valašského muzea v přírodě. 

3. Studna z Horní Lidče, rožnovská radnice z roku 1770 a hasičský "ulík" z Fryštáku. 

4. Včelnice, ohrazená valašským štípaným plotem; česna včelích klátů tvoří řezané pomalované hlavy. 

5. Kostel z Větřkovic u Příbora. 

6. Zvonička z Horní Lidče. 

7. Pohled k valašské hospodě z roku 1666, Bilově chalupě z roku 1750 a ke kostelíku.