006-038 KOKOŘÍN 

Básník Karel Hynek Mácha si pro děj svých básní a románů volil místa tichá, zadumaná; bylo proto Kokořínské údolí pro jeho román Cikáni jako stvořeno. Kdyby však přišel básník do svého oblíbeného Kokořínského údolí dnes, našel by sice skálu značenou svým jménem, ale kde že je ticho, kde romantické zadumání. Kokořínské údolí se stalo oblíbeným letoviskem a zní hlasy výletníků od jara do zimy. 

Nejvhodnějším východiskem do Kokořínského údolí je Mělník a nejnavštěvovanějším místem celého údolí hrad Kokořín. Nevelký rozlohou, ale bohatý historií a osobitým půvabem, má Kokořín, třebaže v malém, vše, co k hradu patří; od hladomorny až po strážní věž s homolovitou kamennou špicí. 

Počátky hradu Kokořína se kladou až do doby panování Karla IV., ale kdo byl tehdy před šesti sty lety jeho budovatelem, historie už neví. Snad někdo z rodu pánů z Dubé, jimž podle písemných dokladů Kokořín patřil ve století následujícím, kdy se česká zem zmítala v bouřích husitských. Tehdy nezůstal ušetřen zkázy ani Kokořín a dlouho ležel v troskách. V 16. století ho dal jakž takž do pořádku pán z Klinštejna, ale za války třicetileté Kokořín znovu velmi utrpěl a Ferdinand II. dokonce nařídil Kokořín rozbořit. Dnes už nevíme, proč rozkaz nebyl splněn, asi nebylo dost rukou na rozebrání tak tlustého zdiva. A tak se Kokořín samovolně rozpadal až do konce 19. století, kdy ho koupil šlechtic Václav Špaček ze Štarburku, jehož syn dal v letech 1911 až 1918 celý hrad opravit a vybudoval v něm nejen obydlí pro svůj rod, ale též jakési muzeum památek na bývalý Kokořín. Radil se při tom se zkušenými odborníky, jako byli historikové Zdeněk Winter, Čeněk Zíbrt a tak vznikl romantický hrádek, který je nejvhodnějším doplňkem malebného Kokořínského údolí.