Verze 1: 

006-020 PRAHA - HRADČANY 

Foto Petr Delev 

Tisíc let vznikala Praha, tisíc let se nad ní tyčí její dominanta, pražský hrad. Prožil bouřlivé dějiny naší země, prošel i vývojem uměleckých slohů; od svého založení v druhé polovině 9. století se postupně měnil z dřevěné stavby v kamenný monument. Největšího rozkvětu dosáhl pražský hrad za vlády Karla IV., kdy bylo započato též s přestavbou skvostu naší gotické architektury, katedrálou sv. Víta. Největší část dnešního hradu pochází ze století šestnáctého, z doby Rudolfa II., který si zvolil pražský hrad za své sídlo a který zval do Prahy umělce z celé Evropy. Konečnou podobu dalo pražskému hradu století osmnácté, a poslední přestavby jsou z doby Marie Terezie. 

Ve zdech pražského hradu, bývalém sídle českých knížat a králů a nynějším sídle presidenta republiky utvářely se dějiny naší země. I dnes tu při slavnostních příležitostech zasedá vláda republiky a Národní shromáždění, zde přijímá president republiky státníky cizích zemí a jejich velvyslance. 

Už po tisíc let čnějí nad naším hlavním městem Hradčany, monumentální svědek slavné minulosti naší země. 

K obrázkům:  

1. Výhodná poloha na návrší nad Vltavou dává vyniknout monumentální vznešenosti pražského hradu, který spolu s dómem sv. Víta a s architektonicky citlivě komponovaným okolím vytváří světoznámé hradčanské panoráma. 

2. Jedním z posledních stupňů ve stavebním vývoji Hradčan je vstup do areálu pražského hradu, první hradní nádvoří. Na něm se nejvíc projevuje přinos období tereziánského a francouzský klasicismus, uplatňovaný architektem N. Pacassim. 

3. Nad vstupní branou do čestného nádvoří se tyči Platzerovy plastiky. 

4. Dominantou celého komplexu Hradčan jsou štíhlé vznosné věže chrámu sv. Víta, jehož vrcholně gotická východní část je ze 14. a 15. století. Hlavními staviteli dómu sv. Víta byli Matyáš z Arrasu a Petr Parléř.  

5. Ve velebném klidu svatovítského chrámu jsou uloženy ostatky českých králů a vzácné korunovační klenoty z doby Karla IV. 

6. Kaple sv. Václava byla zbudována Petrem Parléřem, kterému se také přičítá autorství sochy sv. Václava nad oltářem. 

7. Zlatá ulička z druhé poloviny 16. století, kde původně bydlili střelci, později řemeslnici, mezi nimi i zlatotepci, podle nichž dostala ulička jméno. Pověst však vypráví, že v době Rudolfa II. zde bývali i alchymisté, aby vyráběli zlato. Toto zákoutí vábí návštěvníky svou malebnosti, právě tak jako pražský hrad svou monumentální vznešeností. 

Verze 2: 

006-020 HRADČANY 

Po založení Pražského hradu asi v druhé polovině 9. století muselo stát na jeho opevněném prostranství, původně dřevěné, roubené obydlí pro knížete, později v 11. století již kamenné. Zevrubnou přestavbu Pražského hradu provedl v letech 1125 — 1139 kníže Soběslav, aby vybudoval monumentální panovnické sídlo. Přestavbu však dokončil až jeho nástupce Vladislav. V té době byl také vystavěn rozsáhlý románský palác a kaple, která byla vysvěcena roku 1182. Až do první poloviny 14. století sloužil románský palác svému účelu. Byly podniknuty jen menší přístavby za Přemysla II. Za vlády Jana Lucemburského celý hrad chátral. Proto Karel IV. podnikl důslednou přestavbu Pražského hradu, která byla započata velkorysou stavbou katedrály sv. Víta. Roku 1353 bylo také započato s budováním nového, daleko rozsáhlejšího a také pohodlnějšího paláce. Královský palác doznal však ještě mnoho změn, zejména se o ně zasloužil začátkem 16. století architekt Benedikt Rejt. 

Starým traktem Pražského hradu je Královský palác a kaple Všech svatých, tedy knížecí a královské obydlí, jak vznikalo až do 16. století. Velké stavby potom vyrostly v západních částech Hradu začátkem 17. století jako pozdě renesanční stavby Rudolfa II. a Matyáše. Byl to předně Rudolfův palác a dva rozměrné sály, Nový (dnes nazývaný Galerie) a Španělský. Později přibylo jen první nádvoří zvané Čestné, které je dílem rozsáhlé přestavby v polovině 18. století za Marie Terezie. 

Nejrozsáhlejší stavbou na Pražském hradě je dóm sv. Víta. Původní svatyně byla vystavěna knížetem Václavem asi roku 928 jako okrouhlá předrománská stavba. V polovině 11. století již nestačila svatyně zástupům věřících a proto ji dal Spitihněv strhnout a založil v těchto místech trojlodní baziliku. Její zbytky se zachovaly v podzemí nynějšího chrámu. Karel IV. chtěl vybudovat skvostnou stavbu podle plánů stavitele Matyáše z Arrasu, který je také vedl až do své smrti, roku 1352. Jeho nástupcem se stal Petr Parléř, který věnoval stavbě půl století, do roku 1399. Na stavbě se dále podílelo ještě několik stavitelů, ale jejich úmysl stavbu dokončit znemožnila válka s Turky. Chrám těžce poškodila pruská dělostřelba roku 1757. K cíli vedla teprve dostavba chrámu, započatá roku 1873 a dokončená teprve roku 1929 Kamilem Hilbertem. Vnitřní prostory chrámu jsou ojedinělou klenotnicí mnoha a mnoha pokolení, která zde shromažďovala nedozírné umělecké hodnoty. 

Tak jak docházelo k mnohým úpravám Hradu, co do rozsáhlosti a honosnosti staveb, muselo se přihlížet i k jeho obranyschopnosti. Proto se přikročilo k výstavbě nového opevnění, odpovídajícího novým bojovým podmínkám. Byl k tomu povolán dvorský architekt Benedikt Rejt, který současně stavěl Vladislavský sál, s překrásnou fantastickou klenbou, tvořenou krouženými žebry. Jeho talent se projevil i ve stavbě opevnění. Novou hradbu posilují tři věže, Daliborka, Michelka a mezi nimi Bílá věž. V koridoru mezi románskou a novou pozdně gotickou hradbou, v prostoru mezi Daliborkou a Bílou věží vznikla v druhé polovině 16. století Zlatá ulička. Její severní stranu tvoří drobné různobarevné domky vestavěné do oblouků, Rejtovy hradby. Zde bydleli až do roku 1597 v těsných místnostech hradní střelci i se svými rodinami. Později tu byli různí řemeslníci pracující pro Hrad. Ulička se již od sedmdesátých let 16. století nazývá Zlatou po zlatotepcích, kteří tu bydleli vedle střelců. 

Pověst vykládá název uličky od toho, že tu pracovali za Rudolfa II. alchymisté. Vše dohromady tvořilo poetické ovzduší a vznikaly různé pověsti: jedna z nich vypravuje o Rabi Löwovi a jeho Golemovi — umělém člověku, jiná o alchymistech, které situovala do Zlaté uličky zřejmě pro její výtvarnou malebnost a podivnost. 

Verze z "Kolekce Praha": 

006-020 PRAHA - HRADČANY 

1. Výhodná poloha Hradčan na návrší nad Vltavou dává vyniknout vznešenosti pražského hradu, který spolu s dómem sv. Vita s architektonicky citlivě komponovaným okolím vytváří světo známé hradčanské panoráma. 

2. Jedním z posledních stupňů ve stavebním vývoji Hradčan je vstup do areálu pražského hradu - první hradní nádvoří. Na něm se nejvíce projevuje přínos tereziánského období a francouzský klasicismus, uplatňovaný architektem N. Pacassim. 

3. Nad vstupní branou do čestného nádvoří se tyčí Platzerovy plastiky. 

4. Dominantou celého komplexu Hradčan jsou štíhlé vznosné věže chrámu sv. Víta, jehož vrcholně gotická východní část je ze 14. a 15. století. Hlavními staviteli dómu sv. Víta byli Matyáš z Arrasu a Petr Parléř. 

5. Ve velebném klidu svatovítského chrámu jsou uloženy ostatky českých králů a vzácné korunovační klenoty z doby Karla IV. 

6. Kaple sv. Václava byla zbudována Petrem Parléřem, kterému se také přičítá autorství sochy sv. Václava nad oltářem. 

7. Ve Zlaté uličce (z druhé poloviny 16. stol.) původně bydleli střelci, později řemeslníci, mezi nimi i zlatotepci, podle nichž dostala ulička i své jméno. Pověst však vypráví, že v době Rudolfa II. zde bývali alchymisté, aby vyráběli zlato.