005-014 ADRŠPAŠSKÉ SKALNÍ MĚSTO 

Pískovcová skalní města jsou středoevropskou geologickou zvláštností. V severozápadní oblasti Čech jich je několik a v Broumovském výběžku hned dvě; Adršpašské a Teplické. Zvlášť prvé je pro svou romantickou krásu a bohatou členitost mimořádně zajímavé. Jak vznikly bizarní Adršpašské skály? Jako všechny severočeské pískovcové útvary: ze dna moře. I když se to zdá dnes při pohledu na utěšenou krajinu kolem Adršpachu a Teplic neuvěřitelně, tu všude bylo před milióny let moře. Pozdější vulkanické změny vyzdvihly jeho zkamenělé pískovcové dno do výše, svislé pukliny se rozšířily a voda, vítr a mráz dokončily dilo. Při pohledu na sošné útvary Adršpachu se zdá, že při jejich modelováni pomáhal člověk. Nikoliv;lidé už jen dávají dílům přírodních živlů jména a obdivují se jim. Přes sto tisíc návštěvníků přijde do Adršpachu ročně. 

Někteří se nespokojí s díváním na vrcholky zdola. Vyzbrojeni lany, karabinkami zmizí v podrostu a za chvíli je spatříte vystupovat kolmým komínem nebo po stěně některé pískovcové věže. Díváte se na ně a tajíte dech. Zůstaňte klidni a pozorujte, jak opatrně stoupají; jejich ruce i nohy ohmatávají jakoby důvěrně povrch skály; hledají sebe menší nerovnost, kterou ve své řeči nazývají "chyt" "nebo "stup". Prvního lezce pozorně jistí lanem jeho druh. Když první dosáhne jisticí kruh, který do skály zasadili ti, kdož na ni vystoupili poprvé, uslyšíte cvaknutí karabiny; lezec se zajišťuje; pak si dobere lano a jistí svého druha. To se opakuje až na vrchol. Tam si stisknou ruce a vy dole s úlevou vydychnete. Oni se zatím zapíši do vrcholové knížky, pokochají se pohledem do okolí a zamávají těm, kdož je zdola pozorovali.  

Snad si někdo položí otázku, neni-li takový výstup nebezpečný a stojí-li rozhled s vrcholu skal za to. Inu, horolezectví opravdu není procházka po pěšince, a každý se musí napřed u zkušených horolezců učit; ale rozhled s vrcholu není jediná odměna za vynaloženou námahu. Při tomto sportu se jako nikde naplňují skutkem slova jako obratnost, kamarádství, vytrvalost, vzájemná pomoc, obětavost a ještě další. Pohled s výšky a uspokojení z dosaženého cíle už jen dovršuje hluboký prožitek horolezců ze sportovního výkonu. 

A nyní Vás horolezci zvou, abyste si prostřednictvím stereokotoučku édli Adršpašské skály nejen z obvyklých pohledů, ale i z míst přístupných jen jim, horolezcům. 

K obrázkům: 

1. Ti, kdož vystoupí na některou ze skalních věží jako první, mají právo dát jí jméno; tuto nazvali její první dobyvatelé Eliška. 

2. Věží a věžiček je v Adršpachu bezpočtu; na tomto snímku vidíte v pozadí od leva Štěpánskou korunu, Hlavsovu věž, typického Starostu, štíhlý Cukrovarský komín, Starostovou a Kata, uprostřed je Gilotina, a lezci právě zdolávají Rohatou. 

3. Velmi dobrá pevnost zdejšího tmele drží jednotlivé pískovcové útvary pohromadě; proto se dosud nezhroutil Ženich z dvojice věčných Milenců, i když je horolezci často vyrušují. 

4. Někdy se vypraví na skálu větši skupina horolezců, aby mohli v kolektivu ještě lépe vychutnat požitek z výstupu; mezi horolezci se tomu říká dnes "kolchoz". Ten na obrázku byl uskutečněn na Gilotinu. 

5. Požitek z výstupu, to je celá snůška pocitů: radost z výšky, rozkoš z pohledu do hloubky, napětí při důmyslném vyvažování rovnováhy, uspokojeni z vítězství po zdolání obtížného úseku - a hlavně to nejdůležitější: družné kamarádství na laně. 

6. Starostová, jedna z typických adršpašských věží, patří do skupiny Velké Rychty spolu se svým chotěm v paruce a Malým a Velkým konšelem. 

7. Mnoho výstupů je odměněno pěkným rozhledem. Na předcházejícím snímku jste poznali, jaký je pohled na Starostovou. Na závěr Vám horolezci připravili pohled ze Starostové.