001-006 KRKONOŠE V ZIMĚ 

Autor: Zdenko Feyfar 

Zimní Krkonoše jsou kolébkou našeho lyžařského sportu. Mají dostatek prudších i mírnějších svahů, povětšině holých, takže jsou k lyžování jako stvořené. 

A není bez zajímavosti, že zásluhu o úpravu těchto bezlesých terénů mají špatní hospodáři minulých století. Krkonoše byly totiž až do středověku pokryty hlubokými a téměř nepropustnými pralesy. Ani v létě si nikdo netroufal na ně vystoupit, natož v zimě. Krom přírodních překážek bránil vstupu do Krkonoš i strach před vybájenými horskými duchy, z nichž nejpověstnější byl Krakonoš. 

Do nitra krkonošských pralesů vstoupil člověk až ve 13. století. Tehdy se staly pány okolních krajů Valdštejnové, kteří si pozvali dřevaře a uhlíře až z Alp, a začala zkáza krkonošského pralesa. Z lesů se dnem i nocí valil dým uhelných milířů a z podhorských osad se počínala ozývat němčina. A toto drancování Krkonoš už nikdo nezastavil, dokud nepadl poslední díl pralesa. Co nevykáceli uhlíři, zničily pověstné krkonošské vichřice. Nižší svahy Krkonoš se později podařilo znovu zalesnit, ale výše položené části Krkonoš už zůstaly holé. 

Ale nedejte si touhle historií pokazit radost ze zimních krás Krkonoš. Jen úzkostlivě šetřete každý stromek a každou větévku kosodřeviny. Pamatujte, že Krkonoše jsou zákonem chráněným národním parkem. 

Text k obrázkům: 

1. Pohled od Dvoračky na Vlčí hřeben. 

2. Pohled od Dvoračky na jižní svah Kokrháče. 

3. Kokrháč a srázné svahy obou Kotlů. 

4. Dolní Mísečky; ideální klimatické místo v Krkonoších. 

5. Horní Mísečky; pohled na Kokrháč s oběma Kotly. 

6. Sportovní středisko ČSTV na Horních Mísečkách. 

7. Pohled na Svatý Petr z Mechovince. V pozadí Lužní hory se Železnou kupou a Kozími hřbety.