004-048 DOMAŽLICE 

Domažlicko a jeho okolí je poslední česká oblast, kde se podnes udržely zbytky svérázného nářečí, tak zvané "bulačiny" a kde se o slavnostních příležitostech nosí ještě původní kroje. Domažlice samy jsou velmi starobylé. Vznikly z tržní osady a už ve 13. století byly povýšeny na královské město. Později tu bylo zřízeno purkrabství, dozírající na Chody. 

Chodové, usazení odedávna ve vsích podél jihozápadní zemské hranice, konali těžkou a odpovědnou službu. Udržovali pravidelné hlídky v pohraničí, provázeli naše i cizí kupce na hraničních přechodech a když se chystal vojenský vpád do Čech, dělali záseky z kmenů a jako první zachycovali zbraněmi nápor nepřátel. Odměnou za tuto službu měli od krále různé výsady, privilegia; nemuseli robotovat, neplatili daně a v pohraničních hvozdech mohli svobodně lovit zvěř a kácet dřevo. 

V době pobělohorské byli Chodové privilegií zbaveni a podrobeni cizímu surovému feudálu Maxmiliánu Lamingerovi, kterému sami říkali Lomikar. Bránili se několik let, ale nakonec bylo jejich povstání přesilou vojska potlačeno a nejstatečnější z nich, Jan Sladký, řečený Kozina, byl před očima svých nejbližších popraven. 

Chodsko bylo odedávna inspiračním zdrojem pro vznik řady uměleckých děl. Božena Němcová tu sebrala mnoho chodských pohádek, Alois Jirásek zvěčnil statečnost i tragedii Chodů v románu Psohlavci a stejné jméno má i opera Karla Kovařovice. Samo Chodsko je rodištěm významných osobností jako je národní umělec hudební skladatel Jindřich Jindřich, spisovatelé Jindřich Šimon Baar, Karel Matěj Čapek-Chod, Jan Vrba a další. 

Staří Chodové byli na své postavení a na svá privilegia velmi hrdí. Měli i vlastní prapor a na něm původně obraz vysoké boty, jako symbolu strážních pochůzek. Nepřátelé z druhé strany hranice na ně nevražili a přezdívali jim "psohlavci", protože Chodové brali na pochůzky i své psy. Jméno Psohlavci se později uchytlo a hlavu psa, jako symbol věrnosti, přijali za svůj znak nejen Chodové, ale i dnešní naši pohraničníci. 

K obrázkům (foto Horst Bauer): 

1. Domažlické náměstí vroubí krásné renesanční domy a vévodí mu mírně nakloněná věž Hláska, ze které se podnes ozývá tradiční varovné vytrubování ponocného. 

2. Východní stranu náměstí uzavírá brána, která byla kdysi součástí městského opevnění. 

3. Věž Hláska je přístupná veřejnosti; je z ní překrásný pohled na Domažlice a celé malebné okolí. Po levé straně památný Chodský hrad. 

4. Pomník chodského hrdiny, Jana Sladkého Koziny, rodáka z nedalekého Újezda, připomíná slavnou minulost Chodů. 

5. Spisovatel Jindřich Šimon Baar, také chodský rodák, národní buditel a spisovatel, zachytil ve svých románech slavné i vážné doby Chodska a jeho lidu. Od jeho pomníku na Výhledech je za pěkného počasí vidět téměř celé Chodsko. 

6. Na Chodsku se podnes při slavnostních příležitostech nosí tradiční chodský kroj. 

7. Velmi známým a oblíbeným místem odpočinku Domažlicka je koupaliště Babylon, ležící v půvabné zalesněné krajině.