003-016 ZNOJEMSKÉ VINOBRANÍ III 

Ve středověku se žádná královská návštěva neobešla bez různých ceremonielů, tj. celé řady zvyklostí, které se při takové příležitosti konaly. Tak předně purkmistr a městští konšelé využívali přítomnosti krále k potvrzení městských práv dosavadních, případně k získání dalších privilegií. 

Znojmo v době, kdy je navštívil král Jan Lucemburský, tedy v první polovině 14. století (r. 1327), mělo za sebou už dlouhou dobu vývoje a patřilo mezi první města Moravy. Za počátek Znojma můžeme považovat vybudování hradiska na levém břehu Dyje, kolem něhož se rozložily osady Bala, Uherčice, V jámě a Újezdec. Ty se v první polovině 13. století připojily k zmíněnému hradisku, uzavřely se do společných hradeb a tak vzniklo Znojmo, které r. 1226 Přemysl Otakar I. povýšil na město královské. Od té doby Znojmo rychle mohutnělo a stalo se jedním z nejpevnějších obranných bodů jižní Moravy. 

Zvláštní péči věnoval Znojmu Přemysl Otakar II., který vládl v letech 1253 až 1278 a zvolil si Znojmo za vyzbrojovací a výchozí místo k svým bojům do Alpských zemí. Pro něj se Znojmo stalo na čas i místem posledního odpočinku, když byl roku 1278 Rudolfem Habsburským poražen na Moravském poli. 

Později sláva a moc Znojma upadla, ale toho roku 1327, kdy zavítal do jeho hradeb král Jan Lucemburský se svou manželkou Eliškou Přemyslovnou, měli obyvatelé Znojma dost důvodů k veselí. Vždyť jim král Jan nejen znovu potvrdil všechna jejich starobylá práva, ale dokonce udělil mnohá další, týkající se hlavně vinařství, obchodu a tržních dnů. 

K obrázkům (foto A. Knedla): 

1. Na slavnosti konané u příležitosti návštěvy krále, nemohli chybět církevní hodnostáři: ti tři na našem snímku představují olomouckého biskupa Hynka Žáka z Dubé, probošta Vítězslava z kláštera Hradiště a Jana Vlka, opata kláštera v Louce. Za nimi je skupina rytířů z královského doprovodu a turnajoví rytíři. 

2. V době své návštěvy byl už král Jan Lucemburský se Znojmem smířen a lze tedy předpokládat, že i jeho řeč k poddaným byla laskavá. V pravo zády k nám stojí představitel městského purkmistra Fridolína. 

3. Král Jan Lucemburský miloval rytířské turnaje a zápasy a jistě se se zalíbením díval i na zápolení mezi dvouručáky. 

4. Král Jan Lucemburský poklepává vítěze mečem na rameno a pasuje ho tak na rytíře. 

5. Královna Eliška odevzdává nově pasovaným rytířům odznaky vítězů. 

6. Král byl spokojen s průběhem slavnosti a rytířských her a proto blahosklonně vrací zástupcům znojemských mistrů jejich cechovní práva a tím je také potvrzuje. 

7. Mezi příslušníky cechů byli vždy mistři poctiví a šibalové. Nejběžnějším trestem za nepravosti bývalo u nás máčení v koši, jak ho Znojemští na svých slavnostech důkladně předvádějí.