002-103 PRAŽSKÉ POHLEDY V 

Že Praha patří k nejkrásnějším městům světa, to přiznávají i zkušení cestovatelé a znalci odedávna. Jsme hrdi na krásu Prahy a jsme si i vědomi, že její půvaby spočívají v malebné poloze a v množství starobylých stavebních památek, které nám zanechala bohatá historie Prahy. Její původní jádro je stejně účelně jako půvabně rozloženo po obou březích vltavského meandru a význačné historické objekty, jako Pražský hrad, věžaté chrámy, starobylé paláce a letohrádky jsou rozmístěny do pražského areálu přímo mistrně. 

Snad každé město na světě poskytuje alespoň několik malebných pohledů, ale Praha jich má bezpočet. Dokladem toho je i náš další stereokotouček "Pražských pohledů". 

K obrázkům: 

1. Tento méně známý pohled na Prahu je od Památníku národního písemnictví na Strahově. V pozadí na levé straně se tyčí monumentální věže katedrály sv. Víta, před nimi jsou zadní strany domů Hradčanského náměstí. V pravo pod hradem jsou malostranské střechy, nad které vyniká kupole kostela sv. Mikuláše. Střed obrazu zdobí Vltava přepásaná mosty. 

2. Střechy Malé Strany při pohledu od Pražského hradu. Malou stranu založil roku 1257 Přemysl Otakar II.; několikrát vyhořela a její dnešní podoba je hlavně ze 17. a 18. století. Pozdější přestavby se Malé Strany příliš nedotkly a tak si i její střechy zachovaly svou často opěvovanou starobylou romantiku. 

3. Pohled na věže katedrály sv. Víta od severovýchodu, ze zahrady Královského letohrádku, zvaného také Belvedér. V této zahradě, oddělené od hradu Jelením příkopem, se konávaly slavnosti královského dvora. 

4. Část Staroměstského náměstí při pohledu z ochozu věže Staroměstské radnice. Uprostřed obrázku pomník mistra Jana Husa, vpravo v pozadí nejkrásnější rokoková stavba Prahy, palác Kinských, který podle návrhu K. I. Dienzenhofera vybudoval v roce 1755 až 1765 Anselmo Lurago. Nyní je v paláci grafická sbírka Národní galerie. 

5. Monumentální sousoší mistra Jana Husa vytvořil sochař Ladislav Šaloun. Pomník byl odhalen v době první světové války roku 1915 u příležitosti pětistého výročí upálení Jana Husa. Vlevo v pozadí za pomníkem kostel sv. Mikuláše. 

6. Kostel sv. Mikuláše na Staroměstském náměstí patří k nejcennějším barokním památkám Prahy. Má z pražských kostelů nejpestřejší historii. V době husitské tu v původním chrámu kázal Milíč z Kroměříže; roku 1335 převzali kostel benediktini, kteří sem honili z nedalekého židovského města židy na kázání; koncem 17. století kostel vyhořel a v letech 1732 až 1737 dostal dnešní podobu podle návrhů K. I. Dienzenhofera. V 19. století z něj udělali sklad obilí, později tu byla obecní registratura a od roku 1865 koncertní síň. Teprve po první světové válce byl znovu vrácen náboženským úkonům a dán do správy církve československé. 

7. Kostel P. Marie před Týnem, po katedrále sv. Víta nejslavnější chrám Prahy. Byl založen roku 1380, ale jeho dnešní podoba je z doby Jiřího z Poděbrad. Věže, zakončené krásnými stříškami, jsou nestejné; levá v polovině 15. století vyhořela a byla nově vybudována roku 1835. Také domy před chrámem, bývalá Týnská škola s renesančními štíty a dům zvaný U bílého nosorožce, byly mnohokrát přestavovány; nyní se připravuje jejich renovace.