006-108 KUKS III 

V naší socialistické vlasti se věnuje mnoho prostředků k zachování významných kulturních památek, kterých je po celé republice nespočetné množství. Je mnoho ztichlých míst, kde máme silný dojem návratu do minulosti a kde zvláště zřetelně hovoří její děje nebo její umění. 

Jedním z nich je i Kuks, kdysi živé lázeňské místo poblíže Dvora Králové nad Labem. Dnes je známý jen svými uměleckými památkami, barokovými stavbami, ale především řadami soch, které jsou dílem vynikajících umělců. Je to především nejvýznamnější představitel naší plastiky 18. století, sochař Matyáš Bernard Braun (1684 — 1738). 

Na sklonku 17. století založil František Antonín Špork v Kuksu lázně. Okolo léčivého pramene vyrostl tam začátkem 18. století komplex budov, mezi nimi i divadlo a knihovna, které sloužily pro pohodlí tehdejší barokní společnosti. Budovy se rozkládaly na obou březích Labe. Na levém břehu postavený Šporkův zámek, lázně a ostatní budovy, však během doby zmizely a zůstal jen na pravém břehu na návrší špitál, zbudovaný pro přestárlé poddané Šporkova panství. 

Tato rozlehlá stavba s monumentálním kostelem, je bohatě zdobená řadami Braunových soch. Kostel, významná ukázka barokové architektury, byl postaven v letech 1707 — 17 podle plánů G. B. Alliprandiho. Daleko větší pozoruhodností širšího významu jsou však řady Braunových soch, rozestavěných po špitální terase. 

Terasu před kostelem zdobí alegorické sochy osmi Blahoslavenství z roku 1715. Tyto těžké a ne zcela ještě oživené plastiky nesou velmi málo vlastní práce Braunovy. Hlavní umělcův zájem se však již po třech letech plně obrátil ke Kuksu, kde umístil velkolepou dvojici andělů Šťastné a Žalostné smrti a hned na to i sochu Náboženství. Kolem roku 1719 rozestavěl Braun před dlouhými křídly špitálu dvanáct ženských postav zosobňujících Ctnosti a Neřesti, v nichž plně rozvinul své umění. Všechny postavy tančí velkými pohyby i drobnými krůčky, vlní se, živě gestikulují a tváří se také podle svých úloh, hrají vlastnosti, které ztělesňují. 

Sbírka Braunových soch je rozložena také v nádvoří kukského špitálu a v zahradě. Tam stojí také Velký křesťanský vojín, který kdysi mával mečem na hranici mezi Šporkovskými a jezuitskými pozemky. Braunovy plastiky nezdobily však jen samotný špitál a lázeňské místo, ale byly také důmyslně rozmisťovány i v okolní krajině, postupně upravované podle barokového vkusu v jakýsi krajinný park. Šporkova i Braunova pozornost byla však hlavně obrácena k lesnímu zátiší západně od Kuksu, které bylo v létech 1726 — 31 přetvořeno v divadlo biblických scén a nazváno Betlém. Nejvýraznějších uměleckých výsledků dosáhl Braun ve ztvárnění legendárních kajícníků Onufria a Garina, kteří tvoří také součást výzdoby Betléma. Patří sem i obrovité, při zemi se rozpínající postavy Jana Křtitele a Máří Magdalény. 

Při všech těchto rozsáhlých a náročných pracích se sice uplatňovala za vedení mistrova celá Braunova dílna, ale jen Matyáš Bernard Braun dovedl však těmto plastickým celkům dát sochařskou jednotu a lidskou výrazovou naléhavost. 

Texty k obrázkům: 

1. Řada soch Ctností je částí souboru, který proslavil M. B. Brauna nevšedností námětu, výrazností a typičností řešení. 

2. Protějškem Ctností jsou ženské postavy zosobňující Neřesti. Tento soubor vznikl okolo roku 1719. 

3. Terasa před kostelem byla vyzdobena roku 1715 osmi sochami Blahoslavenství a roku 1718 dvojicí andělů Šťastné a Žalostné smrti a sochou Náboženství. 

4. Lékárna kukského hospitálu byla jedna z mála kompletně zařízených lékáren v Cechách. 

5. Také zadní nádvoří a zahrada je vyzdobena řadou Braunových soch. 

6. Kajícník Garino s rozevlátým plnovousem a po kolenou vylézající z jeskyně, je jedno z nejvýznamnějších uměleckých Braunových torz. 

7. Onufrius, legendární kajícník, součást výzdoby Betlému z roku 1726. Nejvelkolepější umělecké Braunovo dílo.