002-100 JINDŘICHŮV HRADEC - Zámek 

Jindřichohradecko patří k oblastem s největší plochou rybníků; proto i na našich obrázcích se malebné sídlo starobylého rodu pánů z Hradce zrcadlí v hladině rybníka, pověstného Vajgaru. Kdy tu bylo vybudováno první hradisko, přesně nevíme, ale pravděpodobně před více než sedmi sty lety, protože kamenný hrad, který nad ohbím řeky Nežárky a Vajgarem postavil Jindřich, syn pana Vítka z Prčice, je bezpečně doložen už na počátku 14. století. Říkalo se mu tenkrát Nový Hradec, na rozdíl od původního starého hradiště, ale později se ustálilo jméno po jeho zakladateli, Jindřichův Hradec. 

Hrad, chráněný věží, pevnými zdmi i vodami byl na svou dobu jistě bezpečný, ale pro bydlení těsný a ne právě pohodlný. Proto už v 15. století byl rozšířen a později téměř zcela přebudován na majestátní renesanční zámek. Na jeho plánech a výzdobě se podíleli významní italští umělci, jako Baltasare Maio da Vomio, Antonio Cometa a jiní. 

Po pánech z Hradce se stali majiteli zámku Slavatové a po nich Černínové, kteří tu byli až do roku 1945. Nyní je zámek v majetku a péči státu. Přes několik požárů, při jednom z nich roku 1773 vyhořel celý tak zvaný Španělský trakt, zůstal Jindřichův Hradec vzácnou ukázkou feudálního sídla minulých dob. V jeho prostorných sálech a komnatách je kromě slohového nábytku mnoho starých obrazů, mezi nimi i jedno vzácné dílo Brandlovo a jiné kulturní, historické a umělecké památky. 

Jako k většině hradů a zámků váže se i k Jindřichovu Hradci řada pověstí, z nichž nejznámější je o paní Perchtě, pověstné Bílé paní; kdykoliv se za měsíční noci na zámeckých arkádách zjevila, vždy to bylo předznamenáním významné události v rodině pánů z Hradce. A tak prý se tu na její památku vždy na Zelený čtvrtek vařila pro chudé sladká kaše. Důkazů o tom není, ale pod Červenou věží se zachovala původní hradní kuchyň, která je tak velká, že se v ní mohla vařit kaše pro chudé z celého dalekého okolí. 

K obrázkům: 

1. Město Jindřichův Hradec bylo ve středověku často pobořeno, postihlo je též několik velkých požárů, ale přesto si podnes zachovalo kolem původního jádra starobylý ráz. Věž v pozadí patří kostelu sv. Jana Křtitele, jedné z nejvýznamnějších architektonických památek města. 

2. Pohled přes malý Vajgar na část zámeckého areálu, který svou rozlohou patří mezi naše největší. Válcová věž vpravo je zbytek z původního hradu. 

3. Nádvoří zámku, v pořadí třetí, které se řadí k nejvzácnějším památkám české renesance. Jeho nejcennější ozdobou jsou tak zvané malé arkády a studna, kterou kryje renesanční mříž. 

4. Rondel, pozoruhodná stavba v zámeckém parku, dílo vlašského stavitele Jana Maria Faconiho. Interiér rondelu zdobí plastiky od Petra Martinelliho a Jiřího Bendla. 

5. V síních, sálech a komnatách zámku je mnoho historicky i umělecky cenných předmětů. Mezi obrazy je pozoruhodná sbírka portrétů významných středověkých velmožů a jejich manželek. 

6. V druhém patře zámku je stálá výstava gobelínů. V Jindřichově Hradci založila tvorbu gobelínů laureátka státní ceny Marie Teinitzerová. 

7. Pohled ze zámeckého okna na rybník Vajgar, kdysi součást obrany, dnes přirozenou ozdobu Jindřichova Hradce.