002-092 PRAHA - KRÁLOVSKÝ LETOHRÁDEK 

Byl založen za vlády Ferdinanda I. roku 1535 a soudí se, že autorem návrhu byl italský stavitel Paolo della Stella. Stavbu vedl z počátku jiný Ital, Giovanny Spazia, ale od roku 1539 pokračuje ve výstavbě zmíněný už Paolo della Stella a po jeho smrti 1555 pražští hradní stavitelé Hans Tirol a Bonifác Wohlmuth. 

Stavba letohrádku trvala tedy dlouho a nepokračovala plynule. Z počátku ji zdržovaly neshody mezi staviteli a když roku 1541 vypukl na Malé Straně požár, který zachvátil i část Pražského hradu, zastavily se práce na letohrádku na několik let úplně. Dobudován byl až roku 1561 a vnitřní úpravy byly dokončeny roku 1563. 

Královský letohrádek, zvaný též podle italského způsobu Belveder, se považuje za nejdokonalejší renesanční skvost na sever od Alp a za nejčistší renesanční stavbu mimo Itálii vůbec. Celek stavby vyniká přes svou monumentalitu vznosností, kterou mu dodávají útlé arkády, tvořící přirozené spojení s okolním parkem. Letohrádek měl zpříjemňovat život královské rodiny, ale z panovníků v něm pobýval jen Rudolf II. Měl tu část svých sbírek, oblíbenou astrologickou pracovnu a uchyloval se sem hlavně, když byl zbaven trůnu. 

Později Královský letohrádek upadal. Roku 1648 odtud Švédové všechny cenné předměty odvezli a zámek vyplenili, za Josefa II. tu byla kasárna a dokonce i dělostřelecká laboratoř a teprve až roku 1845 byl podle plánů Bernharda Gruebera dán do pořádku a zčásti ve vnitřních prostorách rekonstruován. Další úpravy letohrádku řídil v letech 1928-30 tehdejší hradní architekt Josip Plečnik a poslední roku 1953-55 Pavel Janák. Nyní slouží tento renesanční skvost nejkrásnějšímu poslání: Vnitřní prostory letohrádku jsou propůjčeny Národní galerii a vystavují se tu významná umělecká díla. 

K obrázkům (foto Pavel Hrdlička): 

1. Královský letohrádek má základní znaky italské renesance; monumentální budovu, která by sama o sobě působila těžkým dojmem, odlehčuje arkádový ochoz se štíhlými sloupy. 

2. Kolem letohrádku je park upraven do geometricky členěných záhonů. 

3. Mezi oblouky a na podstavcích jsou reliéfy s náměty z mytologie. Plastická výzdoba pochází ze sochařské huti Paola della Stelly. V pozadí je socha Vítěze od Jana Štursy. 

4. Vzdušné ochozy kolem letohrádku vytvářejí přirozený přechod z vnitřních prostor do přírodního prostředí okolního parku. 

5. Fontánu před letohrádkem odlil z mědi a cínu roku 1546 Tomáš Jaroš podle nákresu Francesca Terzia. 

6. Tomáš Jaroš byl hlavním povoláním zvonař; odlil spodní mísu fontány z kovu, který při dopadu vodních kapek vydává zvonivý melodický zvuk; proto se jeho fontáně říká "zpívající". 

7. Mezi sloupy arkád letohrádku se otevírá nevšední pohled na severní stranu Pražského hradu.