011-044 O POPELCE 

Bylo to již velmi dávno, co v daleké zemi žila líbezná a velmi hodná a pracovitá dívka, které říkali Popelka. Pojmenovaly ji tak její závistivé a marnivé nevlastní sestry, Adlina a Kasala i její zlá macecha, kterou si starý otec vzal po smrti její hodné maminky. Od té doby nastaly ubohé Popelce i starému otci zlé časy. V domě vládla zlá macecha a Popelka musela vykonávat všechny nejtěžší práce, zatím co nevlastní sestry lenošily a jen se strojily a Popelce, kde mohly, ubližovaly. 

V nedalekém městě žil starý král této země, který hledal pro svého syna nevěstu a proto uspořádal plesy. Jakmile se to macecha a dcery dozvěděly, nastal v domě shon a spěch. 

1. Macecha poručila starému otci nakoupit pro ni a obě dcery nejdražší šaty a šperky. Jen pro Popelku nic. Když se otec loučil s Popelkou, ptal se jí na její přání. Popelka si přála jen to, co otce udeří cestou do čepice. 

2. Na druhý den, když se otec vrátil s nákupem, hádaly se sestry o šaty a šperky, každá chtěla být co nejkrásnější a stát se královnou. Popelčinu dárku se však posmívaly, neboť dostala pouze větvičku se třemi lískovými oříšky. ale Popelka měla i z tohoto dárku upřímnou radost. 

3. Když byly sestry konečně oblečeny a venku připraven kočár, odvážila se Popelka poprosit macechu, alby i ona se mohla jít alespoň podívat na ten ples. Avšak jakou odpověď od macechy dostala. Jen samé nadávky a navíc smíchala popel s mísou hrachu. Ten musela nebohá Popelka čistě přebrat, než se vrátí z plesu. Když se za macechou zavřely dveře, vlétli otevřeným oknem do světnice holoubci, její miláčci a dali se do přebírání hrachu. Její nejmilejší holoubek jí slétl na ruku a prozradil jí tajemství tří lískových oříšků. 

4. Popelka rozlouskla první oříšek a div divoucí. V oříšku byly skryty překrásné hedvábné šaty a zlaté střevíčky. Popelka se čistě umyla, oblékla se do drahých šatů a rozčesala své krásné zlaté vlasy. Venku již čekal kočár, který v mžiku dovezl Popelku do zámku, kde již také začínal ples. 

5. Nikdo Popelku v tom krásném šatě nepoznává, ani její sestry s macechou a každá jí závidí. Když ji princ zahlédl, ihned k ní chvátá a celý večer protančil jen s ní. Všechno krásné však jednou končí a tak končí i tento večer a Popelka musí domů. Nenápadně princi zmizí a odjíždí domů. Druhý den se vše opakuje, Popelka nachází v druhém oříšku ještě krásnější šaty a opět prožije celý večer s princem. 

6. V třetím oříšku jsou šaty ze všech nejkrásnější a Popelka je opět šťastnou v náručí prince, ale zároveň si uvědomuje, že je to noc poslední. Zase celý ten čas jen spolu jsou a šeptají si slova lásky, kterou jsou oba naplněni. Ale čas je neúprosný a uplynul jak rychlá voda a venku již pomalu svítá. Naposledy se ještě Popelka přitulila k princi a rychle se s ním rozloučila a jako vítr běží ze sálu. Ale, ach, na schodech nemůže hnout nohou a tak s sebou prudce trhne a skočí do kočáru. Na schodech zůstává princi, jen na smole přilepený zlatý střevíček. 

7. Smutný princ vzal střevíček, dal si osedlat svého bělouše a hned ráno se vydal, dům od domu, vyzkoušet střevíček všem dívkám v celém království. Žel, všem byl příliš malý. Tak přijel princ i k domu, kde bydlela zlá macecha. Ta však přivedla princi jen své dcery a Popelku zapřela. Samozřejmě Adlina ani Kasala střevíček neobuly. Princ tušil v tom cosi nedobrého, protože žádná dívka v království střevíček neobula a tak trval na svém, že musí mít ještě třetí dceru. Konečně macecha po dlouhém vymlouvání přivedla i Popelku. A div se světe! Popelka hravě obula zlatý střevíček a princ poznává svou milovanou neznámou. Vysazuje ji na koně a s radostí si odváží svou nejdražší nevěstu.