011-051 MOŘSKÝ CAR 

Je to již velmi dávno, co v jednom dalekém carství za sedmerými řekami a sedmerými horami žil car s mladou ženou. Neměli však žádné děti a velice se nad tím rmoutili. 

1. Jednou se car vydal na lov k jezeru, a že měl žízeň lehl si na břeh a z jezera se napil. Když však chtěl vstát, nešlo to. Někdo ho držel za vousy, že nemohl ani hlavu zvednout. Byl to sám vodní car a prý ho pustí až slíbí, že mu dá to, o čem doma neví. Car si nemohl vzpomenout na nic, o čem by doma nevěděl, a proto dal slovo, že za patnáct let slib splní. Jaké však bylo jeho překvapení, když ho doma uvítala manželka se synkem v náručí. To bylo to, o čem doma nevěděl. 

2. Uplynulo patnáct let a car vypravil careviče Ivana do služby k vodnímu carovi. Cestou potkal Ivan starou babičku, která mu poradila kudy vede cesta k jezeru. Tam prý přiletí dvanáct holubic - dvanáct pannen, které shodí křídla a peří a půjdou se koupat. Všechny mají křídla strakatá, jen jedna bílá a ty musí vzít. Stalo se jak babička předpověděla. Všechny panny zmizely a jen jedna hledala svá křídla a to byla právě Jelena Přemoudrá, nejmladší dcera vodního cara. Tu vystoupil Ivan ze své skrýše a v rukou měl bílá křídla. 

3. Carevič Ivan vrátil Jeleně Přemoudré její křídla, když mu předtím slíbila, že bude jeho ženou a zavede ho k vodnímu carovi. Jelena Přemoudrá dovedla Ivana k bráně, která vedla do vodního carství a slíbila, že mu bude také pomáhat při plnění úkolů, které mu car uloží. 

4. Car seděl na trůnu a hned spustil na Ivana strašným hlasem, proč tak dlouho nešel, proč ho nechal čekat. Teď jeho, Ivana, čeká zase práce, kterou však musí vykonat za jedinou noc, jinak přijde o život. Za prvé, musí vykácet les, zorat zem, zasít pšenici, semlít mouku a z ní napéci pirohy. Za druhé, musí vychovat včely, sebrat od nich vosk a z toho vosku vystavit zámek. Za třetí, za ranního rozbřesku měl chytnout divokého koně a přijet na něm do paláce. Ivan sám by nikdy nemohl nemožné úkoly splnit, ale s pomocí kouzel Jeleny Přemoudré všechny splnil. Vodní car se strašně rozzlobil, protože poznal, že Ivanovi pomáhala jeho nejmladší dcera Jelena a chtěl je oba potrestat. 

5. Jelena znala krutost svého otce a věděla, že se bude chtít pomstít, a proto se dala s Ivanem na rychlý útěk. Když vodní car nikde po celém vodním království Ivana s Jelenou nenašel, poslal za nimi pronásledovatele. Ti se však za dlouhou dobu vrátili s nepořízenou, Ivana ani Jelenu prý neviděli. Jen v daleké krajině prý viděli kapličku a před ní modlícího se starého poustevníka. To tak proměnila Jelena sebe a Ivana, když poznala, že pronásledovatelé jsou jim v patách. Car se velmi rozlítil, protože poznal, že chytrá dcera přelstila tak své pronásledovatele. Vydal se tedy za nimi sám, ale již je nedohonil, protože mezi tím se již Jelena s Ivanem dostali za hranice, kam již jeho moc nesahala. 

6. Ivan s Jelenou zatím již dojeli do carství Ivanova otce. Ivan chtěl nejdříve pozdravit rodiče sám a pro Jelenu poslat kočár, proto ji poprosil, aby na něho počkala. Na cestu mu dala Jelena radu, aby nikoho nelíbal na pravou tvář. Ivan na radu zapomněl a matku políbil na obě tváře a v tu chvíli na Jelenu zapomněl. Za nějaký čas se měl Ivan oženit a měla být svatba. Na tu svatbu přišla také Jelena, ale Ivan ji nepoznal. Tu vlétli do sálu dva holoubci a Ivanovi na ruce. Holoubek volal na holubičku, aby ho políbila. Holubička mu odpověděla, že ho nepolíbí, protože by na ni zapomněl, jako zapomněl Ivan na Jelenu Přemoudrou. 

7. Tu si carevič Ivan vzpomněl na vše co bylo předtím, rozhlédl se po sále a uviděl také Jelenu. Vzal ji za bílé ruce, a dovedl ji k otci a matce a představil ji jako svou pravou ženu. A od těch časů carevič Ivan s Jelenou Přemoudrou pěkně žili, dobře se měli a na všechno špatné brzičko zapomněli.