002-055 JIHLAVA 

Kdysi dávno stávala nad soutokem řeky Jihlavy a potoka Jihlávky malá slovanská osada, nazvaná, jak bylo tehdy zvykem, podle jména řeky Jihlava. Byla to obec vcelku chudá, ale když se v první polovině 13. století objevila v jejím okolí stříbrná ruda, počala rychle vzkvétat a v krátké době vyrostla v jedno z předních měst království českého. 

Výstavba Jihlavy byla na tehdejší dobu vskutku velkorysá. Centrum tvořilo obdélníkové náměstí které rozlohou patřilo k největším ve střední Evropě; sloužilo jako tržiště, kde se prodávalo obilí, dobytek, vlna, látky a různé nářadí a kramářské zboží, které dováželi kupci i z dalekých krajů. Jihlavské trhy patřily k nejznámějším v celé zemi. 

Ze stříbra a obchodu bohatlo město, jak o tom svědčí nákladné stavby kostelu, dva špitály a škola universitní úrovně, a bohatli i jihlavští měšťané; podnes zachované domy na obvodu náměstí jsou na tehdejší dobu vskutku přepychové. Věhlas Jihlavy šířilo i první horní právo, obsahující regule o dobývaní a zpracování rudného bohatství, které bylo vzorem i pro pozdější dokumenty toho druhu. 

Sláva jihlavských stříbrných dolů, která vrcholila koncem 14. století, netrvala dlouho. Zemětřesení r. 1328, časté záplavy štol a hlavně úbytek rudy uspíšily její konec. Ale rozmach města se nezastavil protože v té době nebyla Jihlava už jen městem horníků, ale kvetla tu i mnohá řemesla, zvláště zpracování koží a vlny, a právě soukenictví se stalo na dlouho dalším zdrojem bohatství jihlavských občanů. Jemné sukno - a též pivo, skladované v nekonečném bludišti sklepů, jdoucích až pod rozlehlé náměstí - se vyvážely i daleko za hranice země. 

Bohatství láká a tak se Jihlava stala cílem mnoha cizích řemeslníků i dobrodruhů, přicházejících hlavně ze sousedních Rakous a dříve slovanská obec se postupně poněmčovala. Zvláště její horní představitelé se pravidelně stavěli na stranu české zemi nepřátelskou; pomáhali císaři Zikmundovi, neuznali volbu Jiřího Poděbradského za českého krále a soustavně poněmčovali město i okolí. 

Od roku 1945 je Jihlava opět česká a znovu vzkvétá. Roste její průmysl, vybudovala Dům kultury, Park oddechu, sportovní stadión, městu přibývá obyvatel a moderních obytných čtvrtí. S velkým nákladem se restaurují umělecky významné budovy a v odborně řízeném museu se shromažďují památky na minulost. Z Jihlavy se stává město, kde půvab historických staveb vkusně navazuje na účelnou moderní výstavbu. 

K obrázkům (foto Jaroslav Novotný): 

1. Příjezd do Jihlavy od východu vede po moderním mostě; v pozadí věže děkan. chrámu sv. Jakuba. 

2. Jižní část náměstí Míru; v pozadí bloky vyrůstající obytné čtvrti. 

3. Severní část náměstí Míru s letní kavárnou; vlevo jeden ze starobylých arkýřových domů. 

4. Radnice, nejhonosnější budova jihlavského náměstí, byla založena v 16. století. Dnešní průčelí je z roku 1789. 

5. Chrám sv. Ignáce byl zbudován v letech 1680 až 89 podle plánu italského stavitele Jacopo Braschy. 

6. Museum Vysočiny v Jihlavě má svůj útulek v starobylém tzv. soukenickém domě na náměstí Míru. 

7. Pohled z ochozu na věži sv. Jakuba na severní stranu, kde na předměstí vyrůstá jedna z moderních obytných čtvrtí.