006-123 MIKULOV A VALTICE - Státní zámky 

Na nejjižnějším úpatí Pavlovských vrchů vznikla v 10. a 11. století slovanská osada s dřevěným hradem, později nazvaná Mikulov podle feudála Mikula. Roku 1249 moravský markrabě Přemysl propůjčuje Mikulov svému stoupenci Jindřichu z Lichtenštejna. Ten přestavuje v polovině 13. století původní dřevěný hrad na kamenný, který byl jedním z nejlépe vybudovaných hradů u nás. 

Počátkem 16. století, s nebezpečím tureckých nájezdů a nových střelných zbraní, byly vybudovány čtyři mohutné půlkruhové bastiony v nárožích hradební budovy. Roku 1575 uděluje císař Maxmilián II. Mikulov Ditrichštejnům, kteří zůstali majetníky prakticky až do roku 1945. 

František Ditrichštejn, kardinál a biskup olomoucký zahájil velkolepou přestavbu zámku na renesanční reprezentativní sídlo. Po požáru roku 1719 vybudoval tehdejší majitel Walter Xaver Ditrichštejn nové sídlo ve slohu pozdního baroka. 

Mikulovský zámek byl svědkem uzavření míru mezi Napoleonem a Rakouskem a to roku 1805 po bitvě u Slavkova. Roku 1866 bylo zde uzavřeno příměří mezi Rakouskem a Pruskem. 

Dlouhá historická etapa mikulovského zámku končí tragicky 22. dubna 1945, kdy ustupující německá armáda zámek zapálila a z něho zůstaly jen zčernalé trosky. Dík iniciativě příslušných institucí našeho státu, podařilo se zámek do roku 1952 znovu renovovat. 

Valtice zaujímají velmi významné postavení v moravském díle Lichtenštejnů, které bylo v jejich majetku od 13. století až do roku 1945. Původ zámku sahá však ještě do dob dřívějších, kdy zde stával gotický hrad. Z této časové fáze se však nic nezachovalo a jen nepodložené zprávy a kresby nám ukazují předchůdce dnešní stavby, jinak doloženého jen povšechnými poznámkami o starém zámku a jeho špatném stavu v práci Karla Eusebia Lichtenštejna o architektuře. 

Podobu, kterou ukazuje kresba, si zámek nezachoval však dlouho. Bohatství Lichtenštejnů, blízká poloha Vídně a příklady nové palácové architektury, daly podnět k přestavbě zámku, která probíhala již v roce 1688, a o kterou se přičinil kníže Karel Eusebius. Kdo byl projektantem a kdy bylo se stavbou započato, není známo. Přestavba se ostatně omezila na snesení starých částí, na novou úpravu vnitřků a na úpravu průčelí. Nový stavební názor se hlavně projevil u kaple a nápadné římsové zóny vstupního průčelí. Autory nelze přesně určit, protože na zámku probíhaly neustále úpravy i ve smyslu větších historických úprav. Místnosti byly architektonicky znamenitě řešeny, byly zdobeny štukaturou, nástropními malbami na plátně, táflováním a umělým mramorem. Byl zde i cenný mobiliář a gobelíny. 

Přes mnoho změn, které valtický zámek podstoupil, představuje dnes důležitou složku v barokní architektuře Moravy a se sousední Lednicí ojedinělý kulturně historický celek. 

Texty k obrázkům: 

1. Náměstí v Mikulově se sloupem Nejsvětější Trojice a s pohledem na zámek. 

2. Pohled na zámek ze zámecké zahrady. 

3. Na trojúhelníkovém čestném nádvoří je umělecky tepaná brána z let 1723-27, jejímž autorem je brněnský zámečnický mistr Jindřich Bohumír Förster. 

4. Hlavni průčelí zámku Valtice, který byl sídelní rezidencí rodu Lichtenštejnů. 

5. Pohled na nádvorní část hlavního průčelí zámku. 

6. Předzámčí, jehož velký čestný dvůr, dnes otevřený směrem k farnímu kostelu, měl být uzavřen monumentálním průčelím. 

7. Pohled z čestného dvora na farní kostel.