006-115 HRAD TRENČÍN 

Trenčanská skála tyčící se nad městem Trenčín je místem hradu s klíčovým postavením při vstupu do Pováží. Římské legie zde zvítězily nad barbary a důkazem tohoto vítězství je vytesán nápis ve skále z roku 179 našeho letopočtu. Po zániku říše Římské osidlují Pováží první Slované. První historická zmínka o královském strážním hradě je z druhé poloviny 11. století. I když neměl na tehdejší dobu opevnění, ubránil se vpádu tatarského vojska v roce 1241. 

Jádrem raně gotického kamenného hradu je velká hranolová věž s obytnou místností (1250 - 1270). Stojí uprostřed nádvoří a je obehnána čtvercovou obrannou zdí. Roku 1275 se stal majitelem hradu Petr Čák. Jeho rod měl hrad ve své moci téměř 50 let. Hrad dosáhl největšího významu za panování jeho syna Matouše, který začátkem 14. století provedl přestavbu věže a vybudování gotického paláce na východní straně. Po jeho smrti roku 1321 se stal hrad majetkem krále Karla Róberta. Za jeho panování a jeho následovníka Ludvíka Velikého byl vystavěn další palác - Ludvíkův, v druhé polovině 14. století. Byla to dvoupatrová budova s dřevěnými stropy. Zároveň bylo zdokonaleno opevnění hradu. 

Ve 14. století se stává hrad významným pro četné královské porady a rodinné oslavy. Již roku 1335 zde uzavřeli mír - český král Jan a polský Kazimír. Roku 1362 se zde urovnaly vzájemné spory mezi Ludvíkem Velikým a českým králem Karlem IV. Po smrti krále Matěje se stali pány hradu - Štěpán a Jan z rodu Zápolskovců. 

Koncem 15. století byla provedena výstavba v jihozápadní části vnitřního hradu. Počátkem 16. století za panství Jana je provedena další výstavba palácového křídla na severozápadní straně horního hradu. Došlo také k přestavbě přilehlé kaple s vnitřní malířskou výzdobou. Nad kaplí pak byla vystavěna dvě nová obytná patra. Velká péče byla vynaložena na zdokonalení obranného systému v letech 1540-60 z obavy před vpádem tureckých vojsk. 

Přístup ke hradu od Breziny oddělili půlkruhovým systémem valu a dvou příkopů s vysokými hradbami. 

Po smrti krále Albrechta povolala královna Alžběta na ochranu práv svého nezletilého syna Ladislava Pohrobka, Jana Jiskru z Brandejsa. Hrad se stal základnou jeho moci. Na jeho památku je vytesán reliéf do skály pod hradem. 

Roku 1600 odkoupil hrad Štefan Illesházy, jeho rod byl poslední, který jej spravoval. Za povstání Thökölyho byla na hradě 4 roky německá posádka. Škody vzniklé v těchto vojenských dobách nikdo už neopravil. 

V roce 1790 hrad vyhořel. Dochází jen k nejnutnějším opravám s částečným zastřešením. Teprve roku 1949 se přistupuje k větším stavebním rekonstrukcím v horní části hradu a na některých objektech předhradí. Po dokončení těchto prací bude na hradě vytvořeno muzeum. 

Text k obrázkům: 

1. Pohled na hrad přes řeku Váh. Raně gotický kamenný hrad, vybudovaný po roce 1260. K další významné přestavbě a budování hradu došlo v 16. - 17. století. 

2. Vstupní a hradební brána. V pozadí část hradeb s Matějovou věží. 

3. Renesanční cimbuří a hradební vysoké kamenné zdi. 

4. Část hradeb s Matějovou věží. 

5. Studna lásky, v pozadí výstavní síň - galerie. 

6. Barbořin palác vybudovaný v 15. století pro druhou manželku Barboru Celskou - krále Zikmunda Lucemburského. 

7. Reliéf Jan Jiskra z Brandejsa. Je vytesán do hradební skály v blízkosti hotelu Tatra.