011-043 O SMOLÍČKOVI 

Volně zpracovaná pohádka B. Němcové 

Smolíček byl malý pacholíček a bydlel v chaloupce u lesa s jedním jelenem, který měl zlaté parohy. Jelen, když odcházel na pastvu, vždycky připomínal Smolíčkovi, aby zavřel dveře a nikoho nevpouštěl. Smolíček měl opravdu vždy zavřeno a dlouho nikdo na dveře nezaklepal. Až jednoho dne kdosi klepe na dveře a zvenčí se ozvaly líbezné hlásky: 

"Smolíčku, pacholíčku, otevři nám tvou světničku, jen dva prstíčky tam strčíme, jen co se ohřejeme, ihned zas půjdeme." 

1. Smolíček se však bál jelena a neotevřel. Když se jelen vrátil domů, Smolíček mu vypověděl, co se přihodilo. Jelen pochválil Smolíčka za poslušnost a vyprávěl mu o zlých jeskyňkách, které by ho odnesly do své jeskyně, kdyby jim otevřel. 

2. Druhý den šel jelen zase na pastvu a Smolíček za ním dobře zavřel. Zanedlouho se však ozvaly hlásky, ještě líbeznější než včera a prosily Smolíčka, aby jim otevřel. Smolíček ale neotevřel. Tu se začaly jeskyňky přede dveřmi třást zimou a plakat, až to bylo Smolíčkovi líto. 

3. I pootevřel malinko dveře, co by jeskyňky dva prstíčky prostrčily, ale ty tam strčily ihned celou ruku a hup, byly ve světničce. Chytily Smolíčka a odnášely ho do své jeskyně. Smolíček však spustil srdcervoucí křik: "Za doly, za hory, mé zlato parohy, kde se pasou! Smolíčka, pacholíčka, jeskyňky nesou." 

4. Jelen se pásl nedaleko a jak uslyšel Smolíčkův hlas, přiběhl a jeskyňkám ho vzal. Doma dostal Smolíček co proto, aby si pamatoval, že podruhé nemá nikomu otevírat. Smolíček si sice umínil, že již nikomu neotevře, ale když několik dní nikdo nepřicházel, pomalu na svůj slib zapomněl. 

5. A tak, když jednoho dne opět přišly jeskyňky lákat Smolíčka ku hře, nechal se po chvíli umluvit a jeskyňkám otevřel. Mžikem se ocitly ve světničce, Smolíčka chytly a utíkaly s ním do své jeskyně. Smolíček zase volal jelena o pomoc, ale ten se pásl daleko a tentokrát ho neslyšel. 

6. Ubohý Smolíček se měl dobře - to je pravda, jeskyňky ho krmily samými lahůdkami, to proto, aby ztloustl a pak ho chtěly zabít. Zavřely ho do kůlničky a žádná si s ním nehrála. Když se jim zdál být již dost tlustý, pustily ho a chtěly upéct. Smolíček plný úzkosti volal jelena o pomoc. Tu se ozvou rychlé skoky, jelen zlatoparohatý přiběhne, Smolíčka pacholíčka nabere na parohy a uhání s ním domů. 

7. Doma dostal Smolíček pořádně na pamětnou, aby si pamatoval, že se neposlušnost nevyplácí. Smolíček plakal a sliboval, že už bude vždycky poslouchat a že nikdy více již nikomu neotevře, a taky neotevřel.