011-050 ČERTŮV MLÝN - 2. díl české pohádky 

8. Právě odbíjí dvanáctá hodina a mlýnem se rozlehla hromová rána, pekelný rachot, kvílení, naříkání až se celý mlýn třese. Matěj uchopil pevně kyj a očekával čerty. Tak jak rámus náhle začal, tak se najednou rozhostilo hrobové ticho a před Matějem se objevili dva čerti. Hned mu také nabídli partičku karet o jeho duši. Matěj však o duši hrát nechtěl, peníze neměl a tak mu čerti nějaké půjčili, aby mohli hrát. A začali hrát mariáš a to takový mariáš, že na něj peklo dlouho nezapomene. Matěj vyhrával hru za hrou, kupičky dukátů se čertům tenčily a Matějova hromádka neustále vzrůstala, až čerti prohráli poslední dukát. 

9. V tom se ozval pekelný rachot a ve mlýnici se objevil elegantní čert. Představil se Matějovi jako doktor Solfernus, nejvyšší rádce knížete pekel Belzebuba. Také mu hned nabídl hru v karty. Matěj opět o duši hrát nechtěl a o peníze také ne. Solfernus mu nabídl hru o jeho starou vojenskou čepici a vsadil na ni deset dukátů. Matěj však hned první hru prohrál a musel odevzdat prohranou čepici, ale zapomněl, že v ní má oba úpisy. Solfernus popadl čepici, vytáhl z ní úpisy a za divokého chechtotu s nimi zmizel. Zdrcený Matěj se hned vydal na cestu do pekla, aby dostal úpisy zpět. 

10. Peklo splnilo svůj slib a hned druhý den se na zámku konala svatba princezny Rozalindy s princem Abdulem ze Solfernésie a Káči s jeho rádcem. Nebyl to však nikdo jiný než doktor Solfernus a jeden z čertů. Jakmile však kněz požehnal jejich sňatku, rozlehla se zámkem hromová rána a celá pekelná cháska zmizela v ohni a dýmu. S nimi zmizela i Káča, která se svého ženicha držela jako klíště a ocitla se s ním v pekle. 

11. V té samé chvíli se rozlítne pekelná brána a v ní se objeví Matěj s velikánským kyjem v ruce. Když ho Káča spatří, hned na něj spustila, kdeže má ženicha. Nemá-li, musí si ji vzít sám. Když se konečně dohodli, běžel Matěj za vládcem pekel, aby dostal zpět úpisy. Samozřejmě Káča v patách za ním, aby neztratila svého nového ženicha. 

12. Právě, když Matěj s Káčou vrazili do trůního sálu, podával doktor Solfernus Belzebubovi úpisy na dušičky princezny a Káči. Celé peklo se radovalo z nových dušiček a nejvíce sám Belzebub a žádal na Solfernovi, aby přinesl další dušičky, milióny dušiček. Celý svět prý schlamstne do pekelné tlamy. V tom přiskočil Matěj k Belzebubovi, vytrhl mu úpisy z ruky, roztrhal je a hodil mu je pod nohy. Teď teprve se rozpoutalo pravé peklo. Plameny šlehaly ze všech stran a na Matěje se vrhli čerti, aby ho do těch plamenů hodili. Matěj se však statečně oháněl kyjem, takže žádný z čertů na něho nemohl. 

13. V tom se však ozve silný hlas andělské trouby a z nebe se snese anděl Gabriel s rozkazem svého nebeského pána, že má pekla ihned Matěje propustit. Neučiní-li tak dobrovolně, vtrhne do pekla nebeská jízda. 

14. A tak se Matěj octl na svobodě a s ním i Káča, která se od něho ani na krok nehnula. Vydali se společně k Čertovu mlýnu, kde začali hospodařit za pomoci loupežníka a poustevníka, které Matěj přinutil konečně pořádně pracovat, neboť stále platí pořekadlo, že "Bez práce nejsou koláče".