009-041 SAVCI NAŠICH ZOO 

1. Slon. Je jediným zástupcem skupiny chobotnatců a jistě důstojným, vzbuzujícím úctu i u moderního člověka. Je si dobře vědom své síly a důstojně reprezentuje dávno vymřelé předky - dinotheria, mastodonty a mamuty. Slon indický je poněkud menší, než jeho africký příbuzný a liší se od něho i úhlednější postavou, menšíma ušima a jedním prstovitým výrůstkem na chobotu. Tohoto malého prstíku dovede však velmi citlivě a obratně využívat. Dožívají se věku 80 až 100 let. 

2. Nosorožec dvourohý. Vidíme-li tohoto neforemného, těžkého kolosa, vážícího mnoho metrických centů, s tlustou vrásčitou kůží a tupým výrazem oka, vynoří se nám vzpomínka na pravěký svět. V tehdejším horkém podnebí žily všelijaké divné stvůry a dnešní africký nosorožec je jedním ze žijících pozůstatků té doby. Jeho příbuzní ve východní Asii mají jen jeden roh, jsou však již na vymření, kdežto africký nosorožec dvourohý žije ještě hojně ve středoafrických rezervacích. Nosorožci žijí jednotlivě nebo v párech, se stálými podnájemníky, ptáky - klubáky, kteří jim vyzobávají z kůže hmyz. 

3. Zubr evropský. V římské době sídlily ve střední Evropě barbarské kmeny a ty lovily zubry do jam a zabíjely je oštěpy. Tehdy byl zubr lesním skotem. Kdysi žili zubři i u nás, jak o tom svědčí pověst o zemanu z Pernštejna, který prý přemohl zubra holýma rukama. V naší době žijí zubři jen v zoologických zahradách a v rezervacích, z nichž největší je v Bělověžském pralese v Polsku. 

4. Velbloud dvouhrbý. Již před dávnými časy si člověk Východu učinil z dvouhrbého velblouda dopravní stroj. Karavany těchto velbloudů jsou jediným spolehlivým vlakem v drsných a nebezpečných pouštích Mongolska. Sibiře a Tibetu. Trpělivě a pomalu putují dlouhé řady těchto zvířat, každé naložené dvěma až třemi metrickými centy zboží po pouštích vnitřní Asie. Přes svou otužilost proti rozmarům počasí je choulostivý na různá poranění a velmi citlivý v okolí hrbů. 

5. Lama. Než přišli Evropané do Jižní Ameriky, byla tu jediným domácím přežvýkavcem, který nahrazoval koně i krávu. lama. Jejími chovateli byli Peruánci. Na neschůdných cestách vysokých And, byla jediným dopravním prostředkem lama. Jsou užitečné nejen jako tažná zvířata, ale dávají i nesmírně cennou vlnu. Lama není tak zlá jako velbloud a svou zlobu projevuje tím, že plivá člověku do obličeje. 

6. Kůň Przewalského. Jediným žijícím svědkem staré slávy velkých stád divokých koní, která se proháněla po stepích Evropy a Asie, je tento kůň. Divocí koně se proháněli i v západní Evropě, čehož dokladem jsou výborná vyobrazení na stěnách jeskyň, v kterých bydlel člověk doby kamenné. Dnes jsou poslední zbytky divokých koní vytlačeny do Džungurské stepi ve Střední Asii. Kůň Przewalského je pravý stepní kůň a žije jen v zoologických zahradách, z nichž pražská ZOO má nejpočetější stádo a velké chovatelské úspěchy. 

7. Zebra Grévyho. Zebry jsou krásní koně střední a jižní Afriky, jediní žijící potomci pravěkých koní, kteří kdysi na konci třetihor obývali tehdejší teplé savany evropského kontinentu. Doby ledové pak vytlačily třetihorní stáda velkých savců do Afriky. Zebra Grévyho je největší druh zebry a dostal své jméno podle francouzského prezidenta Grévyho, kterému poslal jeden exemplář darem etiopský císař Menelik roku 1882. Má nejhustší pruhování ze všech zeber a tmavý "úhoří" pruh na hřbetě.