109-001 AUSTRALSKÁ ZOO O Austrálii se soudí, že se od ostatní pevniny naší zeměkoule oddělila v období tak zvaných druhohor, tedy už před několika desítkami miliónů let. Protože od té doby leží mezí ní a ostatní pevninou rozlehlé plochy moří, vyvíjela se australská zvířena více nebo méně odlišně, než v ostatních světadílech. Evropané objevili Austrálii poměrně pozdě a ještě před necelými sty lety byly na mapách tohoto nejmladšího světadílu bílé skvrny, na znamení, že tato místa nebyla dosud probádána. Prvními Evropany, kteří vstoupili na australskou půdu byli r. 1606 Holanďané, ale osídlovat ji počali Angličané a to až koncem 18. století. Přírodopisci počali soustavně Austrálii zkoumat přibližně před necelými dvěma sty lety. Pokud se týká květeny, zjistili, že jsou australské rostliny většinou příbuzné s porosty jiných světadílů; zato v oblasti živočišné čekala zoology mnohá překvapení. Zvlášť na některých druzích australských zvířat je patrno, že se vyvíjela zcela jiným způsobem než na ostatních kontinentech a že dokonce žijí v Austrálii zvířata, která jinde už dávno vyhynula. Největším překvapením pro přírodopisce byli tak zvaní ptakořitní savci, jako na příklad ptakopysk a ježura, kteří snášejí vejce, ale z vajec vylíhnutá mláďata se po určitou dobu živí mlékem své matky. Dále v Austrálii žije na 150 druhů tak zvaných vačnatců. To nejsou jen klokani, ale také např. tak zvaní kunovci, vakomyši, krtovci, mravencojedi a další. Ti všichni mají na břiše záhyb kůže tvořící vak, ve kterém nosí svá mláďata. Ta se rodí většinou jen nepatrně vyvinutá a teprve v bezpečí zmíněného matčina vaku volně dospívají. Odlišnost australského ptactva od ptáků jiných světadílů není tak velká. Žijí tam na příklad různé druhy papoušků, orlů, snovačů, ledňáčků atd., ale nejzajímavější a největší z australských ptáků je tamní druh pštrosa, zvaný emu. Je vysoký jako dospělý člověk, žije v hejnech skoro po celé Austrálii, k nelibosti tamních farmářů, kterým prý ničí úrodu. Jsou proto australští pštrosi emu pronásledováni a nemilosrdně hubeni. Pokud se týká množství zvěře, je to v Austrálii jako u nás; čím je některý druh zajímavější, tím se stává vzácnější. Na příklad ptakopyskům a ježurám hrozí téměř vyhubení, protože kdekterá zoologická zahrada je chce chovat a všechna přírodovědecká muzea chtějí mít jejich vycpaniny. Proto musily australské úřady vydat zákon na ochranu některých vzácných druhů zvířat. Klokanů je zatím v Austrálii dost, ale ubývá jich, protože zemědělci je nemilosrdně hubí; zčásti proto, že klokani ujídají chovnému dobytku pastvu, zčásti, aby zpeněžili jejich maso a kůži. A tak už ani v Austrálii není ve volné přírodě vidět mnoho zvěře a zřizují se zoologické zahrady, aby městské děti měly příležitost poznávat zvířecí praobyvatele své země. Naše snímky jsou ze zoologické zahrady největšího australského města Sydney. Takovou ZOO by jistě rády navštěvovaly i naše děti, protože některé druhy zvířat a ptáků tu žijí zcela volně, aby si s nimi mohly děti pohrát. K obrázkům (foto S. Hanák): 1. Velkou část Austrálie, zvláště střední, pokrývají pouště a savany, ale jihovýchodní pobřeží vroubí horstvo. Zde býval kdysi ráj australské zvířeny. 2. Zoologické zákoutí jednoho z parků v Sydney. Malé děti si tu zcela beze strachu hrají s klokany. Divoce žijící klokan je však plachý a dovede nohama uštědřit pořádnou ránu. 3. Klokani patří mezi tak zvané vačnatce. Samice rodí mládě velké jen asi tři centimetry a odchovává je ve svém vaku. Jak je vidět na obrázku, i odrostlé mládě se rádo ke své matce vrací. 4. Klokani mají přední část těla mnohem slabší než zadní. Jsou býložravci a potravu si přidržují předníma nohama. 5. Vakomedvídek koala je nejroztomilejší zvířátko Austrálie. Na rozdíl od skutečných medvědů hnízdí a žije většinou na stromech a živí se listím. Je naprosto neškodný a proto i jemu hrozí vyhubení. 6. Emu patří mezi tak zvané běžce, to je ptáky, kteří nedovedou létat, ale zato velmi rychle a vytrvale běhají. Emu je příbuzný afrického pštrosa, ale nemá tak krásné peří; většinou je jen hnědý. 7. Varani. V Austrálii žije několik druhů ještěrů, kteří jinde už většinou vyhynuli. Nejsou jedovatí, ale i tak je jejich kousnutí nebezpečné.
|