067-004 EXPO 67 - IV, Montreal - Kanada 

Všechny výstavy - a mezinárodní zvlášť - jsou vždy soutěží, i když se na nich, jako tomu bylo právě při Expo 67 v Montrealu, ceny a medaile neudělují. Každý ze zúčastněných států se snaží přivábit do svého pavilónu co nejvíc návštěvníků a ukázat jim, co má nejkrásnějšího. 

Na sedmdesát zemí ze všech světadílů, s různým společenským a politickým zřízením tu předložilo návštěvníkům výsledky svého uměleckého, technického a společenského snažení. Většina států se pokoušela už vnějším vzhledem a velikostí svého pavilónu charakterizovat svou zem a poutat na sebe pozornost návštěvníků výstavy. 

SSSR rozevlátou křivkou střechy svého pavilónu symbolizoval rozlet socialistických ideálů, vznosné bílé stěny pavilónu Velké Britanie se podobaly křídovým skalám doverských útesů, vznosnost stavby a členitost linií pavilónu francouzského vzdáleně připomínaly přísnou monumentalitu starofrancouzských gotických katedrál. Pavilón USA se snažil poutat zájem kulovým tvarem, stánek NSR připomínal z dálky cirkusová šapita, ale z nadhledu naznačoval jeho půdorys mapu, jakou by si ji západoněmečtí politici přáli mít. Vnější linie italského pavilónu se snažily ukázat vývojovou cestu stavební techniky budoucnosti, ale snad nejprostší byla budova pavilónu ČSSR. Tvůrci československé exposice věřili v hodnotu vnitřní náplně našeho pavilónu a nesnažili se rafinovaně nápadnou formou a barevností vnějšku budovy lákat návštěvníky. 

Na Expo 67 se tedy ceny a medaile neudělovaly, ale pozorně se sledovala návštěvnost jednotlivých pavilónů a posudky odborných znalců. Bez nadsázky lze konstatovat, že mimořádné pozornosti se těšil právě náš pavilón. S velkým uznáním se oceňovala jak vysoká hodnota jednotlivých exponátů, tak i architektonické uspořádání výstavy. Nebylo téměř jediné význačné osobnosti na Expo 67, která by nenavštívila československý pavilón. 

Názorným ukazatelem výše zájmu o jednotlivé pavilóny je počet návštěvníků: nejvíc jich zhlédlo exposici SSSR - kolem 13 miliónů; na druhém místě je kanadský pavilón s 11 milióny, pak USA, který navštívilo devět miliónů lidí, Francouzi se mohou chlubit 8.5 milióny návštěvníků, v československém pavilónu se vystřídalo během výstavy přes 8 miliónů návštěvníků, v pavilónu Velké Britanie 5 miliónů a pak teprve následují pavilóny dalších zemí. 

Vezme-li se v úvahu skutečnost, že nejdelší fronta lidí stávala před naším pavilónem a že bylo mnoho těch, kteří se k nám jen pro nedostatek místa nedostali, je naše páté místo v návštěvnosti víc než čestné. 

K obrázkům (foto inž. Antonín Srch): 

1. Celkový pohled na EXPO 67 s Náměstím národů, kde se konaly koncerty a vystoupení národních skupin. 

2. Pavilón ČSSR, jemuž je věnován zvláštní kotouček EXPO 67 - I. 

3. Pavilón Západních provincií Kanady reprezentoval kanadskou Manitobu, Saskačevam, Albertu a Britskou Kolumbii. Byla to podivuhodná nesymetricky řešená stavba v podobě převráceného koše, krytá došky z borového dřeva. Měla dokumentovat přírodní bohatství a budovatelské úsilí v tvrdých přírodních podmínkách. 

4. Francouzský pavilón, mohutná stavba z oceli a betonu, žebrovaná protislunečními lamelami, uvnitř rozdělená skleněnými stěnami. Francouzský pavilón byl vysoký přes třicet metrů a zabíral přes dvacet dva tisíce metrů čtverečných. Na snímku je též přestupní stanice z výstavního expresu na minirail, vyhlídkovou mikrodráhu. 

5. Ve švýcarském pavilónu se ukazovalo, jak i malá země, chudá na přírodní suroviny, může dosáhnout vysoké životní úrovně, za předpokladu národní snášenlivosti. Současně se v pavilónu ukazovaly výrobky vyspělého švýcarského průmyslu a v kině se promítal propagační film, natočený originelní panoramatickou technikou. 

6. Thajský pavilón měl podobu tradiční budhistické svatyně s pozlacenou střechou. Jeho posláním bylo informovat o thajské kultuře a vysoké dokonalosti thajských uměleckých řemesel. Jako ukázky se vystavovaly výrobky ze zlata, stříbra, bronzu a hedvábí. Přírodní bohatství Thajska představovaly vzorky kaučuku, rýže a tropických dřev. 

7. Mexiko. Pavilón této země poutal pozornost již svou originelní architekturou. Byl zasvěcen mexické přírodě, lidu a dějinám, pokroku a budoucnosti Mexika. Vedle kolekce původního indiánského umění byly ukázky církevního i světského umění z novošpanělské éry od XVI. století, vedle gigantických monolitů staroindiánské kultury i barokní oltář z 18. stol.