046-020 VERSAILLES - TRIANON - Francie 

Asi dvacet kilometrů jihozápadně od středu Paříže leží jedna z nejrozlehlejších staveb minulých staletí, bývalý zámek francouzských králů, Versailles. Dal ho zbudovat v druhé polovině 17. století král Ludvík XIV. Na plánech a vedení stavby se podílelo mnoho významných architektů a umělců té doby. Nejvýznamnější z nich byli Le Vau Lebrun a hlavně J. H. Mansart, podle kterého se podnes jmenují vydutě lomené střechy a pod nimi vybudované místnosti mansardami. 

Na stavbě versailleského zámku pracovalo přes 30 000 dělníků, na svoz materiálů se používalo na 6 000 koní a přesto trvala stavba na padesát let. Také náklady dosáhly nesmírné částky pět set milionů zlatých franků, což byla na tehdejší dobu fantastická suma. 

O rozsahu vnitřních prostor Versailles svědčí skutečnost, že bývalo v jejich prostorách ubytováno až 10 000 osob. Nejvíce komnat měli samozřejmě král a královna; králova ložnice byla až v nejvyšších prostorách zámku, protože nikdo nesměl spát výš, než král. Život v tehdejších Versailles byl nesmírně přepychový a doslova rozmařilý. Stále se střídaly nákladné hostiny, okázalé slavnosti a velkolepé plesy, takže se i samotnému panstvu počal život v přepychových komnatách přejídat. Proto se počaly zábavy přenášet do zámeckého parku, kde se konaly tehdy velmi módní a oblíbené pastýřské hry. Nejčastěji v okolí letohrádků, zvaných Trianony; Velký Trianon dal postavit Ludvík XVI. pro královnu Marii Antoinetu, Malý Trianon Ludvík XV. pro pověstnou Madame de Pompadour. Nedaleko Trianonu byla vybudována napodobenina vesnice Hameau; její stavby tvořily kulisy pro pastýřské hry. 

Konec Versailles jako královského sídla byl neslavný. Roku 1789 zuřil v Paříži hlad, ale ve Versailles rozmařilý život pokračoval. Tehdy přitáhly do Versailles ženy z pařížských tržnic a přinutily královskou rodinu k přestěhování do Paříže. Tam pobyl král Ludvík XVI. už jen krátce; roku 1793 byl sťat guillotinou a brzy po něm i Marie Antoineta. 

V pozdějších dobách Versailles pustly a teprve po I. světové válce byly nákladně restaurovány, proměněny v muzeum a zpřístupněny veřejnosti. 

Roku 1919 celý svět spojoval jejich jméno s velkými nadějemi; tehdy byl v pověstném zrcadlovém sále versailleského zámku podepsán tak zvaný Versailleský mír. 

K obrázkům (foto Jiří Kolín): 

1. Střední část a severní křídlo zámku. Nad budovami vyčnívá střecha zámecké kaple. 

2. Bezprostřední okolí zámku zdobí tak zvaný "francouzský park", vzdálenější partie připomínají spíš park "anglický". Autorem parkové úpravy Versailles byl architekt Le Notre. 

3. Část Velkého Trianonu. Od dob de Gaullových slouží jako ubytovací a jednací prostory pro významné státní návštěvy. 

4. Gloriet v anglickém parku nedaleko Velkého Trianonu. 

5. Jezero s lekníny, tvořící střed umělé vesničky Hameau. Na břehu tohoto jezera se kdysi konávaly galantní pastýřské hry. 

6. Hlavní budovy vesničky Hameau. Dolní místnosti budov byly zařízeny jako normální hospodářství, nahoře byly přepychové budoáry pro hosty královny Marie Antoinety. 

7. Nejpůvabnější stavení vesničky - miniaturní mlýn, ve kterém se skutečně mlelo.