042-094 LODŽ - Polsko 

Polský Manchester, jak se Lodži pro její rozsáhlý textilní průmysl říká, má zcela nevšední historii. Ještě koncem 18. století to byla ves, kde ve čtyřicetičtyřech dřevěných chalupách žilo asi sto devadesát duší. Za pouhých sto let vyrostla Lodž na jedno z největších textilních středisek Evropy s 314.000 obyvateli. Při tom nebyl tento fantastický růst podmíněn mimořádnými výhodami prostředí; vždyť původní vesnice byla obklopena jen poli a lesíky bez pořádného vodního toku a spojení se světem. Ještě, když se v polovině 19. století budovala v Polsku železniční síť, Lodži se dráha vyhnula a lodžští občané měli na nejbližší stanici přes padesát kilometrů. 

Lodž vyrostla jen z práce a protože její plody majitelé fabrik nespravedlivě rozdělovali, docházelo v Lodži k častým stávkám a bouřím textilních dělníků. Na tisíc jich zůstalo mrtvých a raněných roku 1905 v pouličních bojích s policií a carskou gardou. Bylo to první ozbrojené povstání dělnictva v revolučních bojích té doby. 

Největším utrpením však byli vydáni obyvatelé Lodže za druhé světové války. Když r. 1939 vtrhli Hitlerovci do Lodže, žilo tu více než 665.000 lidí; konce války se dožila necelá polovina; přes 300.000 jich zahynulo v bojích s okupanty a v koncentračních táborech. Než byli Němci z Lodže vypuzeni, odvezli nebo zničili většinu strojního zařízení a materiálu, 5.560 budov města bylo zbořeno. Lodž oslavila své osvobození napůl vylidněná a téměř zničená. 

Dnes však už žije Lodž novým ruchem. Má na tři čtvrti miliónu obyvatel, je tedy druhým největším městem Polska, a je znovu střediskem textilního průmyslu. Je i centrem kultury a vzdělanosti celé rozsáhlé oblasti. Má universitu, polytechniku, vysokou školu filmovou, filmové ateliéry, televizní studio a velký počet různých odborných škol. Dál má Lodž desítku divadel, jimž vévodí překrásná budova opery a jako jedno z prvních měst si Lodžští vybudovali velkou krytou sportovní halu. 

Lodž po válce omládla, ale zachovala si i řadu zajímavých historických budov. V jejím Starém Městě bylo obnoveno půvabné podloubí, na náměstí Volnosti se zachovala stará radnice a řada domů, které ukazují vývoj nedlouhé, ale zajímavé historie Lodže. 

Lodž je svérázné město a stojí za poznání. 

K obrázkům (foto Jaroslav Novotný): 

1. Lodž nikdy netísnily hradby a proto se mohla vždy volně rozrůstat do okolní roviny. V pozadí snímku je ohromná krytá sportovní hala, chlouba lodžských sportovců. 

2. Náměstí Volnosti, v jehož středu stojí pomník polského vojevůdce z konce 18. století, Tadeusze Kosciuszka. V pozadí je kostel Sv. Ducha, bývalý garnisonní chrám. 

3. Náměstí Volnosti, kdysi "Novy Rynek", má téměř kruhový tvar. Kdysi se tu konávaly velmi navštěvované trhy a jarmarky. Budova po pravé straně je bývalá radnice, dnes archiv vojvodství. 

4. Podloubí ve Starém Městě, nejpůvabnější zákoutí Lodže a současně místo nejchmurnějších vzpomínek na dobu fašistické okupace. Zde zřídili hitlerovci gheto, do kterého zahnali na čtvrt miliónu židů; ti všichni zahynuli. 

5. Chrám Sv. Stanislava Kostki pochází z počátku našeho století a byl vybudován podle plánu architekta Kazimíra Sokolowského. Za války byl téměř zničen a po osvobození znovu obnoven. 

6. Výšková budova v centru Lodže, sídlo zahraničního obchodu a televizního studia LODŽ. 

7. Opera, nejkrásnější budova Lodže, zbudovaná v klasicistním slohu, byla dostavěna v polovině šedesátých let. Lodžský operní soubor patří k nejlepším v Polsku.