„Hej, hombre!“ „Myslíš mě?“ Santana, muž v sepraném šedém ponču, zvedl hlavu. Právě jen tak, aby viděl zpod krempy svého širokého sombrera. To co viděl, by nějakého ustrašeného kovboje rozechvělo. Ten chlap před ním byl široký jako býk. Propocená košile se napínala kolem jeho ramen a na prsou byla napůl rozhalená. Vylézaly z ní husté chlupy. Jeho tvář vypadala, jako by se už mnohokrát potkala s koňským kopytem. I nos seděl jaksi křivě. Jeho vlasy byly přerostlé a mastné a padaly až na ramena. „Jo,“ zavrčel černovlasý muž. „Mluvím s tebou, hombre. Kliď se odsud. King tu bude hned. On nesnáší špinavce jako jsi ty.“