Odsud seshora jsem měl údolí jako na dlani. Kryl mě keř mesquita. Věděl jsem, že projede tímto úvozem – jako pokaždé, když se vracel na ranč. Malcolm, můj bratr. O všechno mě okradl. Tentokrát za to měl ale zaplatit. Uplynula asi hodina a uviděl jsem skupinu jezdců. Nafoukaně, jako vždy, cválal Malcolm na bílém hřebci v čele svých lidí. Bylo jich pět. Ještě sto yardů a budou dost blízko. Přitiskl jsem pušku k rameni. Měl jsem bratra na mušce. Ale nestřílel jsem. Bylo to zatím moc daleko.