Franka Kanea probudilo svírání žaludku. Tábor byl ještě zahalen do ranního šera. Kane těžce oddechoval. Na čele měl kapičky potu – jako po nějaké noční můře. Znal ten pocit. Zažil to i tenkrát, když jeho matka zemřela na horečku. A pak znovu, když jeho otec při průtrži mračen padl pod kopyta volů a byl jimi rozdupán. – Frank Kane si rukávem otřel zpocené čelo. Naslouchal, ale neslyšel nic podezřelého. Nic nenaznačovalo, že by osadníkům hrozilo nebezpečí. Rozhlédl se po spícím táboře. Nastala obávaná ranní hodina, v níž s oblibou útočí indiáni. Kane cítil, že jsou blízko. Indiáni…