Když jsem spatřil sloup dýmu nad severním obzorem, stáhlo se mi hrůzou hrdlo. V údolí za nejbližším hřebenem totiž nebylo nic, co by mohlo hořet – kromě mého srubu, v němž na mě čekali moje čejenské žena Squanna a náš malý syn. Krve by se ve mně tehdy nedořezal. Neviditelná ledová ruka mi sevřela srdce. Vyrazil jsem vpřed, těsně před hřebenem jsem skočil ze sedla a poslední yardy jsem se plazil. A pak jsem spatřil, to co jsem chtěl – a zároveň to, co jsem nechtěl. Srub byl v plamenech. To mě však v té chvíli nezajímalo. Mé oči totiž okamžitě upoutalo to, co dělali se Squannou. A v té jediné hrozné vteřině jsem poznal, že jsem svou milovanou ženu ztratil navždy.