Jednoho dne přijeli do tábora lovce kojotů na kraji pouště dva muži. Když uviděli jeho koně, okamžitě si umanuli, že ho musí mít a než stačil sáhnout po zbrani, zmlátili ho a přivázali ke stromu. Potom o balvan rozbili pažbu těžké lovecké pušky, vylili jeho zásoby vody do písku, chytili tu prvotřídní klisnu lasem a pak se s touto drahocennou kořistí vydali zpátky. Když je prosil, aby k němu byli milosrdní a zastřelili ho, vysmáli se mu. Člověk na poušti – bez pušky, vody a koně – byl mrtvý tak jako tak. Nemuseli na něho plýtvat náboji. S těmito myšlenkami ho přenechali osudu…