Co to je bluegrass
Přeložíme-li název tohoto hudebního stylu do češtiny, zjistíme, že je to "modrá tráva". Proč zrovna tráva? Vraťme se nejprve trochu do historie. Pravlastí bluegrassu je horská oblast v jihoatlantském regionu Spojených států. Zde se na území dnešních států Kentucky, Tennessee, Georgia, North Carolina a severněji ve státech West Virginia a Virginia usazovali od 17. století přistěhovalci z Anglie, Skotska a Irska, kteří si spolu se svou kulturou přinesli i tradiční lidové písně. Toto území pokryté lesy a zvlněné pohořími, jejichž názvy se často objevují i v bluegrassových písních (Appalachian Mts., Blue Ridge Mts., Cumberland Mts., Smoky Mts., Allegheny Mts. a další), bylo dlouho izolováno od vlivů okolního světa a uchovalo si tak svou hudební tradici téměř v původní podobě. Po bouřlivém rozvoji průmyslu a rozmachu komunikace v USA na konci minulého a počátkem tohoto století pronikly moderní kulturní vlivy i do této oblasti.  Bill Monroe & Blue Grass Boys Ovlivnit svéráznou horskou lidovou muziku se jim však příliš nepodařilo, neboť místní venkovské obyvatelstvo tvrdošíjně lpělo na svých tradicích, které byly podporovány i zpěvem v kostelích a na vesnických tancovačkách. Postupem času však i sem pronikly ozvěny černošské hudby, jazzu, spirituálů i dalších hudebních žánrů. Dosud často pouze vokální interpretace lidových balad byla doplněna rozličnými nástroji a posléze se vydala na cestu i mezi širší posluchačskou obec. To jsme ve dvacátých letech našeho století a hudební styl bluegrass ještě nikdo nezná. Zatím se této hudbě říká mountain music (horská muzika) nebo hillbilly music (volně: hudba horských balíků). V té době se začínají na gramofonových deskách objevovat první nahrávky folkové a country hudby. Např. Vernon Dalhart, Carter Family, Woody Guthrie a další. Používá se běžně banjo, housle, ve dvacátých letech se v tanečních kapelách objevuje i kytara a hraje se i na mnoho dalších nástrojů.
Přichází pro nás velmi důležitý rok 1939, ve kterém zakládá tehdy osmadvacetiletý Bill Monroe, nazývaný také někdy otcem bluegrassu, svou proslavenou kapelu Blue Grass Boys. A zde se již poprvé objevuje termín bluegrass. Bill Monroe se narodil roku 1911 ve vesnici Rosine ležící ve státě Kentucky v kopcovité, zvlněné krajině, ne nepodobné starým hercynským pohořím Evropy, včetně hor českého masívu. Zdejší louky vlnící se na vápencovém podloží, jsou hustě porostlé zvláštním druhem trávy lipnice (lat. Poa), která je v době svého květu, v květnu, charakteristická svým modrým zbarvením. Odtud název Blue Grass, který má i stát Kentucky jako své přízvisko (Blue Grass State) a který si Bill Monroe vybral i pro název své kapely. Ve svých prvních nahrávkách ze třicátých let je Bill doprovázen na kytaru svým bratrem Charliem. Bill hraje sólové party na mandolínu (která je jeho hlavním nástrojem a pro níž vyvinul svůj zvláštní styl) a zpívá vysokým tenorem, který je charakteristický i pro ostatní podobné kapely z tohoto období. Tento osamocený sólový zpěv, nazývaný také "high lonesome sound" (vysoký osamělý zvuk) byl příznačný pro území ve kterém má bluegrass své kořeny. Z velkého počtu nástrojů, na něž se tehdy hrálo, Bill Monroe zvolil pět a dal tak základ dnes již klasickému obsazení bluegrassové kapely. Jsou to: banjo, kytara, housle, kontrabas a mandolína. Je konec roku 1944 a k Monroeovým Blue Grass Boys nastupuje jedenatřicetiletý Lester Flatt, jehož styl hry se stal základem pro klasickou bluegrassovou kytaru. Jeho charakteristickým znakem bylo vyhrávání basových figur a Flattův "G-run" je nepostradatelnou součástí bluegrassového kytarového doprovodu.
V roce 1945 přijímá Monroe nového banjistu. Není jím nikdo menší než další z bluegrassových legend Earl Scruggs (nar. 1926). Scruggs byl přirozeným talentem a již ve svých třinácti letech vyvinul jedinečný tříprstový styl hry, který překonal vše, co bylo dosud v oblasti banjové hry známo. Svoji profesionální kariéru začal v patnácti letech se skupinou Wildcats a poté vystřídal mnoho známých kapel působících v tomto regionu. Ve válečných letech byl nucen hudby zanechat a pracovat v textilní továrně. Na banjo však nezapomněl a již v roce 1945 se k hudbě vrací. V té době hrál Scruggs v Nashvillské skupině Allied Kentuckians. V Nashvillu si ho všimli někteří členové Blue Grass Boys. Netrvalo dlouho a Earl stanul po Monroeově boku. Tuto nejslavnější sestavu Blue Grass Boys z let 1945-48 tvořili ještě houslista Chubby Wise a basista Cedric Rainwater. V roce 1948 Flatt a Scruggs odcházejí, aby založili svou vlastní skupinu, neméně známé Lester Flatt, Earl Scruggs & Foggy Mountain Boys. Ta velice úspěšně působila až do roku 1969, kdy se Flatt se Scruggsem pro osobní a názorové rozepře rozešli. V polovině padesátých let, tedy v době, kdy vlna zájmu o bluegrass začíná pomalu opadávat, se v tisku poprvé objevuje pojem bluegrass jako název hudebního stylu. Jméno slavné kapely Billa Monroea se tak stalo synonymem pro jednu z oblastí kultury.
Nástup rock and rollu koncem padesátých let zatlačuje bluegrass do pozadí, odkud se vrací na výsluní až v souvislosti se světovou vlnou zájmu o folk a lidové kořeny umění. Tehdy se také bluegrass dostává z jižanského venkovského prostředí do měst průmyslového severu, kde se s ním setkává mladá nastupující generace muzikantů. Bluegrass proniká do vysokoškolských klubů a mladí lidé okouzlení touto prostou a čistou hudbou si ho začínají přetvářet po svém. Pod vlivem rocku a dalších hudebních proudů začínají do klasického obsazení pronikat bicí, syntezátory, kontrabas je často nahrazen elektrickou baskytarou. Dobro (mimochodem vynález slovenského přistěhovalce Johna Dopyery, jehož název není odvozen od slova dobrý, což je pro nás Čechy lákavé, ale ze složeniny DOpyera BROthers) je alternováno elektrickou steel kytarou a i zvuk a styl nových kapel je často původnímu bluegrassu na hony vzdálen. Tato odrůda bluegrassu dostává název newgrass, podle jedné z vůdčích skupin této éry - Newgrass Revival. Jména skupin jako již zmíněný Newgrass Revival, Skyline, Strenght in Numbers nebo Grant Street String Band či The Northern Lights se stala již pojmem a jejich hudba, mnohdy přecházející až na pole nové akustické vlny, má jistě co říci i současné generaci. Renesance bluegrassu podnítila vznik stovek kapel, mezi nimiž září jména jako Seldom Sceene, Hot Rize, New South, Tasty Licks, Country Gentlemen či Nashville Bluegrass Band. Odkaz klasiků úspěšně rozvíjejí výteční hudebníci jako např. mandolinisté Sam Bush a David Grisman, kytarista Tony Rice či baskytarista a zpěvák John Cowan. Mezi bluegrassové houslové virtuosy patří Kenny Kosek či Vassar Clements. Tony Trischka a Bela Fleck jsou banjovými mágy a nesmíme samozřejmě zapomenout na geniálního hráče na dobro Jerryho Douglase. Mnoho dalších vynikajících hráčů zde kvůli nedostatku místa bohužel není uvedeno. Postupem času se bluegrass rozšířil po celém světě. Kromě Severní Ameriky se hraje i v Austrálii, v Japonsku a samozřejmě v Evropě, Česko nevyjímaje.
Mnohé klasické bluegrassové písně jsou známé z podání českých trampských a countryových kapel, přičemž průkopníky v této oblasti byli nepochybně Greenhorns (později Zélenáči). Průlomovou byla zřejmě deska "Písně amerického západu" z roku 1969, na které se Greenhorns podíleli vedle White Stars a Spirituál kvintetu.
Bluegrass se svými moderními odnožemi neztrácí ani po padesáti letech své existence dech a přináší potěšení a radost tisícům svých příznivců po celém světě. V americké slangové angličtině výraz "grass" znamená také drogu. A skutečně, tato "modrá droga" opravdu drogou je. Kdo ji jednou okusí, toho už ze svých spárů nepustí. |
